Pouze hrstka zvířecích druhů dokáže vydávat zvuky, které znějí jako lidská mluva. Mezi ně patří například sloni, běluhy, a to nemluvě o papoušcích. Zdá se, že tyto druhy jsou schopné překonat jazykovou bariéru, která nás odděluje. Dokáží ale opravdu „mluvit“ tak jako my? Není to pouze otázka toho být schopen vydávat zvuky, ale také porozumět tomu, co daným zvukem myslíme.
Orangutanka Tilda je známá tím, že mezi našimi prvními nejbližšími bratranci úspěšně imitovala lidské zvuky. Její zvuky byly nápadně podobné lidské řeči a jejich rychlý rytmus přesně odpovídal tomu, když lidé mluví. Navíc se zdá, že k sobě spojovala zvuky podobné samohláskám a souhláskám, což je prekurzor toho, jak skládáme slabiky, slova a věty. Nicméně zvuky vytvořené Tildou nebyly zdaleka dokonalou imitací naší řeči.
Orangutan bornejský (Pongo pygmaeus) ©Shippochan1000, deviantart.com
Ukázky Tildy imitující lidskou řeč si můžete poslechnout na následujících odkazech:
https://soundcloud.com/bbc_com/tilda-the-orang-utan-mimics-human-speech
https://www.youtube.com/watch?v=h6kiA3KCf5k
Orangutanka Tilda však nebyla jediný zástupce tohoto druhu prokazující takové schopnosti. Dalším takovým jedincem je orangutan Rocky, který má ještě větší schopnosti než Tilda. Více se o Rockym dozvíte 19. dubna 2021 v našem novém článku.
V České republice zatím bohužel orangutaního zástupce imitující lidskou řeč nenajdeme, ale za to se můžeme pochlubit orangutankou Žanetou ze Safari Parku Dvůr Králové, která se v prosinci 2013 stala hitem internetu, když napodobovala své ošetřovatele v úklidu svého výběhu.
Ukázka Žanety jak uklízí svůj výběh:
© Alice Ryšavá, Safari Park Dvůr Králové
Šampiónem imitace lidské řeči byl bezesporu papoušek šedý jménem Alex. Alex byl trénován vědeckou pracovnicí zabývající se kognitivní vědou Irene Pepperberg, z Harvardské univerzity v Cambridgi, Massachusetts. Alex se rychle učil a napodoboval nová anglická slova. Dokázal dokonce říct miluji tě a popřát Irene dobrou noc po dni namáhavého tréninku. Co ale dělá z papouška jako je Alex tak zdatného imitátora?
Papoušek Šedý (Psittacus erithacus) © Jürgen, pixabay.com
Část odpovědi se podle Pepperberg ukrývá v jejich vokálním ústrojí. Jejich komplexní svalstvo vokálního ústrojí spolu se silným pohyblivým jazykem jim mohou pomoci snáze vydávat zvuky lidské řeči.
Další zvířecí imitátoři lidské řeči používají jiné mechanismy k vydávání lidských zvuků. Například běluha jménem Noc z Vancouverského Akvária v Kanadě nadměrně nafoukla své nosní dutiny, aby vytvořila zvuky podobné těm lidským. Fascinující, že ano?
Ukázku imitace lidské řeč běluhy severní Noc si můžete poslechnout na tomto odkaze:
https://soundcloud.com/bbc_com/noc-a-beluga-whale-mimics-human-speech
Slon jménem Koshik zase k imitaci lidské řeči používá jinou metodu, díky které je schopen vydávat několik korejských slov. Umisťuje svůj prstík chobotu do úst, aby upravil svůj vokální trakt, což způsobuje, že jeho imitace přesně odpovídá výšce a zabarvení vzorových hlasů jeho trenérů. Podle Angely Ströger-Horwath z Vídeňské Univerzity v Rakousku je to pozoruhodné, vezmeme-li v potaz, že sloní vokální trakt je anatomicky rozdílný od toho našeho, je delší a místo rtů je chobot.
Ukázky imitace hlasů trenérů slona Koshik si můžete poslechnout na následujících odkazech:
https://soundcloud.com/bbc_com/koshik-the-elephant-mimics-human-speech
https://www.youtube.com/watch?v=vLUz7E5gU2c
I když se u zmiňovaných zvířat liší jejich styly napodobování lidské řeči, mají i tak něco společného. Všichni se učí pomocí vokálního učení – slyší zvuky, učí se je napodobit a pak je vydávají.
Slon indický (Elephas maximus) ©TheOtherKev, pixabay.com
Lidé se dokážou naučit a vydávat nespočet zvuků, stejně tak i delfíni a běluhy, které se během jejich života přirozeně naučí i stovky nových volání.
Někteří papoušci a zpěvní ptáci jsou taktéž plodnými studenty, někdy dokonce zachytí a naučí se zvuky od jiných druhů nebo předmětů kolem nich. Příkladem jsou ptáci z čeledi lyrochvostovití, kteří jsou známí tím, že jsou schopni se naučit a následně imitovat zvuky strojů jako je řetězová pila, závěrky od fotoaparátu či alarm od auta.
Ukázku schopností lyrochvostovitých si můžete poslechnout na tomto odkaze:
https://www.youtube.com/watch?v=C0ZffIh0-NA
Většina zvířat se však „neučí“ pomocí vokálního učení a umí jen vydávat zvuky, se kterými se narodí. Například kráva bučí a pes štěká, taková zvířata nejsou schopna napodobovat jiné zvuky.
Na otázku, proč některé zvířecí druhy dokážou imitovat zvuky a jiné ne, je podle Ericha Javarvise z Duke Univerzity v Durhamu v Severní Karolíně odpověď v klíčové oblasti předního mozku. Zde se nacházejí určité mozkové obvody, které řídí svaly pro vokalizaci a pouze některá zvířata tyto obvody mají. Javarvis také ve své publikaci z roku 2004 popsal oblast v předním mozku, která vytváří přímé spojení s vokálními svaly jak u lidí, tak i u papoušků. Tyto mozkové obvody jim napomáhají se učit nové zvuky a ovládat svaly vokálního ústrojí tak, aby naučené zvuky mohli vydávat. Zvířata, která nejsou „vokálními studenty“, postrádají tyto dráhy předního mozku, mají pouze obvody v mozkovém kmeni – nejprimitivnější část mozku, která může ovládat jejich vrozená volání.
I přesto, že jsou lidoopi naši nejbližší příbuzní a jejich mozky jsou podobné těm našim, nejsou skvělí mimici, většina subhumánních primátů neprokazuje žádné znaky pokročilejšího napodobování, kterého jsou lidé a papoušci schopni.
Většina „mluvících“ zvířat patří mezi vysoce sociální druhy, říká Diana Reiss z Hunter College v New Yorku. V zajetí jsou ale odděleni od svého druhu a jediní, s kým mohou vytvářet interakce, je člověk. Ten se pak stává jejich modelem pro imitaci, říká Adriano Lameira z Amsterdamské Univerzity v Nizozemsku. Napodobování lidských zvuků může být také forma způsobu, jak se s lidmi sblížit, říká Stöger-Horwath. V přírodě platí to samé, „vokální studenti“ používají mnoho volání, aby se sblížili s ostatními členy svého druhu. Schopnost učit se nové zvuky jim také umožnuje měnit jejich volání, například pokud se potřebují přidat k novému hejnu, říká Pepperberg.
Všechno se ovšem se bortí na tom, jakým způsobem zvířata užívají slova, která se naučila. Nevědí, co znamenají, jen je pouze opakují bez toho, aniž by jim rozuměla. Příkladem je zmiňovaný slon Koshik, který je trénovaný svými ošetřovateli, aby následoval jejich pokyny. Naučil se, že když ošetřovatel řekne slovo nuo (lehni), měl by si lehnout. Koshik dovede „říct“ slovo nuo, ale nedovede toto slovo smysluplně použít. Neočekává od svých ošetřovatelů, aby si lehli, když vydává imitaci slova nuo, vysvětluje Ströger-Horwath.
Běluha severní (Delphinapterus leucas) © Insung Yoon, unsplash.com
Pravdou je, že některá zvířata dokážou napodobovat zvuky lidské řeči, ale pouze menšina z nich dokáže smysluplně mluvit tak, jako lidé. To ale nemění nic na faktu, že tato „méně schopná“ zvířata jsou stále fascinující svou šikovností a že by nám mohla pomoci odhalit, jak se vyvinuly naše vlastní jazykové dovednosti.
Autor: Kamila Jandová, Nadace na ochranu zvířat
Zdroj:
http://www.bbc.com/earth/story/20150216-can-any-animals-talk-like-humans
