Ústecký kraj se dlouhodobě potýká s řadou sociálně-ekonomických problémů, které se, jak data ukazují, promítají i do vztahu ke zvířatům. Nejde jen o zanedbání péče o zvířata z nevědomosti. Čím dál častěji se setkáváme s případy aktivní, vědomé brutality a naprosté absence empatie, která zanechává na zvířatech nejen fyzické, ale i hluboké psychické následky.
Statistika jako volání o pomoc
Podle dat zveřejněných Českým rozhlasem Sever se počty kontrol orgánů ochrany zvířat i zjištěných pochybení v chovu zájmových i hospodářských zvířat v regionu zvyšují. Nejde přitom jen o drobná pochybení, ale o závažná porušování zákona na ochranu zvířat proti týrání a dalších právních předpisů.
„V loňském roce řešili veterináři v Ústeckém kraji celkem 138 případů týrání zvířat. Inspektoři provedli 618 kontrol, což je o 60 více, než v předchozím roce“, uvádí statistiky Krajské veterinární správy pro Ústecký kraj.
Pro nás to signalizuje jediné. Systém kontrol sice funguje lépe a lidé jsou všímavější vůči svému okolí, ale samotná příčina týrání zvířat se v regionu nedaří odstraňovat. Průměrně je v kraji každý třetí den potvrzen nový případ týrání.
Průmyslová krutost: Kauza chovu prasat v Ústeckém kraji
Týrání zvířat se netýká pouze zvířat v zájmovém chovu („domácích mazlíčků“). Velký problém představují také chovy hospodářských zvířat, která trpí mimo zrak veřejnosti, v anonymitě velkochovů. Příkladem je loňská kauza chovu prasat v Ústeckem kraji, na kterou upozornila Státní veterinární správa (SVS ČR).
Inspektoři na místě nalezli zvířata v nepředstavitelných podmínkách. Oficiální zpráva SVS ČR hovoří jasně:
„Při kontrole bylo zjištěno týrání zvířat v chovu prasat. Zvířata byla chována v nevyhovujících hygienických podmínkách, v prostorech s vysokou koncentrací čpavku, bez suchého místa k odpočinku a s omezeným přístupem k vodě a krmivu.“
Tento příklad ukazuje na upřednostnění zisku před welfare zvířat. Tento případ je jasným signálem, že musíme i nadále upozorňovat na zpřísnění kontrol v zemědělských provozech a hospodářských chovech.
Psychické trauma: Neviditelná jizva na duši zvířete
Jak jsme již zdůrazňovali v jiných našich článcích a příspěvcích, týrání nezanechává jen fyzická traumata. Zvířata, která přežijí brutální zacházení, si nesou tzv. neviditelná zranění. Strach, apatie nebo naopak obranná agrese jsou výsledkem narušení psychiky, která je u zvířat stejně komplexní jako u lidí.
V Ústeckém kraji se často setkáváme s tzv. „sběratelskými chovy“ nebo sociálním zanedbáním. V těchto podmínkách zvířata trpí chronickým stresem. Když jsou následně odebrána, jejich cesta k normálnímu životu je dlouhá a nákladná. Právě psychická rehabilitace je to, co často útulky v regionu, přeplněné k prasknutí, finančně i personálně vyčerpává.
Zanedbávání péče a týrání zvířat v sociálně vyloučených lokalitách
V Ústeckém kraji se často setkáváme s případy, kdy se problematická sociální, finanční, ekonomická situace chovatelů přímo promítá do utrpení zvířat. Nejde jen o nedostatek financí na kvalitní krmivo, ale v mnoha případech i o naprostou „rezignaci na zvíře“ jako živou bytost. V některých domácnostech a chovech přežívají psi, kočky nebo hospodářská zvířata v nevyhovujících a mnohdy otřesných podmínkách, bez uspokojování jejich potřeb a zajištění péče, často v izolaci – bez jakékoliv sociální interakce. Tato zvířata mohou a nemusí mít prokazatelné fyzické známky týrání, strádání, utrpení, ale jejich duše je zlomená chronickým stresem a samotou.
Inspirace z Liberce: Pomoc pro kočky nikoho (bezprizorní, toulavé, opuštěné)
Abychom nezůstali jen u mrazivých statistik z Ústeckého kraje, můžeme se podívat do sousedního Libereckého kraje, kde vznikají zajímavé a prospěšné projekty. Liberecký kraj nastavuje zrcadlo a ukazuje, že ochrana zvířat začíná v momentě, kdy zvíře přestaneme vnímat jako problém a začneme ho vnímat jako živou bytost zasluhující naši péči a pozornost.
Liberec spustil iniciativu, která v českém prostředí stále není samozřejmostí – systémovou pomoc toulavým, divokým, opuštěným kočkám během extrémních mrazů. Město ve spolupráci s útulky nečeká, až zvířata podlehnou podchlazení nebo nemocem, ale aktivně do ulic distribuuje izolované příbytky z polystyrenu. Cílem je nejen snížit úmrtnost, ale také kultivovat vztah obyvatel k toulavým zvířatům.
Právě projekty tohoto typu jsou nejúčinnějším lékem na apatii, kterou vidíme na Ústecku. Společnost, která dokáže nabídnout pomocnou ruku bezprizorním kočkám, si totiž přirozeně buduje rezistenci vůči krutosti. Člověk, který ráno zkontroluje boudičku před domem, nebude lhostejný k nářku týraného psa u sousedů.
Liberecký příklad a modelový přístup nám dokazuje, že kultivace empatie je nejlepším preventivním nástrojem k postupné eliminaci týrání zvířat.
Jak můžete pomoct i vy?
Každý z nás se může zapojit a pomáhat v ochraně zvířat. Neobracejte se ke zvířatům zády, právě Vaše všímavost a zájem je mohou ochránit.
Nebuďte lhostejní ke zvířatům ve vašem okolí: Pokud máte podezření na týrání nebo zanedbávání zvířete, jednejte!
Kontaktujte orgány ochrany zvířat: Podnět k prošetřením můžete podat na příslušnou krajskou či městkou veterinární správu nebo přímo k Policii ČR. Hlášení lze podat i anonymně.
Inspirujte se dobrými příklady: Ať už příkladem z Libereckého kraje, nebo návrhem na podobnou iniciativu ve vašem kraji.
Sdílejte osvětu. Měňte svět: Šířením témat ochrany zvířat, např. informací o viditelných i neviditelných zraněních zvířat jako následcích týrání či zanedbání péče, pomáháte měnit vnímání zvířete v naší společnosti. Zvíře není věc! Zvíře je cítící bytost, která si zaslouží naši ochranu.
