Šachy – hra králů, strategie a trpělivosti. Ale také…zvířat? Každoročně 20. července slavíme Mezinárodní den šachu věnovaný jedné z nejstarších a nejstrategičtějších her na světě. Šachy, často nazývané “hra králů”, fascinují lidstvo po staletí svou komplexností a nekonečnými možnostmi. Co kdybychom se ale na šachy podívali z trochu jiné perspektivy.
Možná vás to překvapí, ale zvířecí svět má i na šachovnici místo. A právě Mezinárodní den šachu je ideální příležitostí si toto připomenout a oslavit tak nejen tuto nadčasovou hru, ale i zvířata, která se do ní propsala mnohem víc, než si uvědomujeme.
Přemýšleli jste někdy o tom, proč se šachové figury, strategie a tahy jmenují po zvířatech?
Například střelec se v některých jazycích překládá doslova jako slon – turecky fil, arabsky al-fil, persky pil a rusky слон (slon).
Jezdec? Nebo kůň? V češtině říkáme jezdec, v angličtině knight, ale většina světových jazyků ho zná jednoduše jako koně: španělsky caballo, italsky cavallo, portugalsky cavalo nebo rumunsky cal. I v latině byl jezdec nazýván eques – rytíř na koni. A třeba v ruštině či ukrajinštině se používá slovo конь / кінь, což znamená kůň.
Takže příště, až tahle figura skočí do L-ka, vzpomeňte si – to není rytíř, to je divoký hřebec!
Obrana ježka nebo opičí zadek
A co teprve názvy šachových strategií a tahů – tam už to opravdu vypadá jako zoologická zahrada. V šachu existují tahy nebo obrany pojmenované po zvířatech. Jedná se o specifické šachové strategie, zahájení nebo postavení, které si postupem času získaly ne/formální, ale výstižné názvy asociující zvířata. Tyto strategie a tahy se inspirují tvarem, vlastnostmi nebo chováním určitého zvířete. Šachisté jsou kreativní lidé a rádi dávají svým oblíbeným postavením nebo tahům zajímavé názvy. A pojmenování po zvířatech často vystihuje charakteristiku dané šachové formace nebo strategie.
Hedgehog variation (Ježkův systém) nebo také “Obrana ježka” (nebo prostě jen “Ježek”) je obranný sytém s ostnatou linií pěšců, jde o velmi známé postavení. Figurky černého jsou zde sešikované na šesté řadě (nebo třetí pro bílého), pěšci tvoří hustou, bodlinatou formaci připomínající ježka, který se schoulil do obranné pozice. Je to pevné, kompaktní postavení, které je obtížné prorazit, ale zároveň skrývá potenciál pro rychlé protiútoky, podobně jako ježek dokáže vystřelit své bodliny.
Monkey’s Bottom / Monkey’s Bum (Opičí zadek): tah, která vznikl v 70. letech, kdy si jeden hráč po riskantním tahu povzdechl: „Když tohle vyjde, jsem opičí zadek!“ a název se zavedl, ujal. Je to mnohem méně formální a spíše humorný název, často používaný pro určitá neortodoxní, podivná nebo zdánlivě pasivní zahájení, zejména s černými figurami. Může se jednat o zahájení, které se jeví jako “divné” nebo “hloupé”, ale má skrytou strategii, smysl. Název odkazuje na komický pohled na opičí zadek, což naznačuje, že pozice je možná zvláštní nebo poněkud neforemná, ale přesto může být efektivní.
Elephant Trap (Sloní past) – taktická léčka černého s obrácením situace je v šachu velmi známá a účinná past, která se objevuje v jednom z nejběžnějších zahájení – Dámském gambitu odmítnutém (Queen’s Gambit Declined). Sloní past je šachová past pro bílého (i když existují varianty, kde se černý snaží chytit bílého). Její podstatou je, že bílý se snaží získat pěšce, ale místo toho se ocitne v nevýhodné pozici, často s materiální ztrátou. Výsledkem je, že bílý sice získal pěšce, ale ztratil jezdce a střelce za dámu, což je pro něj velká materiální nevýhoda a prohra je prakticky nevyhnutelná. Past je zaměřena na to, že bílý vidí zdánlivě snadný zisk pěšce (velký “sloní” cíl), ale nevidí skryté nebezpečí. Stejně jako by lovec viděl velkého slona a soustředil se na něj, aniž by si všiml připravené pasti. Pro bílého je pád do této pasti obrovská chyba, která často vede k okamžité prohře. Velikost chyby a následné důsledky by mohly být přirovnány k nečekanému drtivému útoku “slona” – masivnímu a nezvratnému. Název Sloní past dokonale vystihuje podstatu této šachové léčky: zdánlivě neškodný nebo dokonce výhodný tah (pro bílého zisk pěšce) se ukáže být katastrofální pastí, kde klíčovou roli hraje figura s historickým spojením se slonem. Sloní past je velmi stará a byla zaznamenána již v 19. století (jedna z prvních zaznamenaných her Sloní pasti je Karl Mayet–Daniel Harrwitz, Berlín 1848). Její dlouhá historie a přetrvávající relevance, její strategie jí dává určitou “váhu” a “robustnost” podobnou slonovi.
Rat Defense (Krysí obrana) nebo někdy také English Rat (Anglická krysa) či Rat Opening (Krysí zahájení) je dalším zajímavým příkladem šachového zahájení, které získalo svůj název podle zvířete. Krysí obrana je často považovaná za poněkud excentrické šachové zahájení pro černého. Jde o méně obvyklý, ale účinný tah dámou a pěšcem.
Krysí obrana se vyznačuje určitými znaky, které ji odlišují od standardních a teoreticky propracovaných zahájení: nepředvídatelnost, flexibilita, protiútok a čekání na chybu. Stejně jako krysa, která se drží v ústraní a čeká na vhodný okamžik k útoku nebo kradení, i černý v této obraně čeká na chybu bílého, aby následně zaútočil. Krysy jsou známé tím, že se pohybují v podzemí, skrývají se a vyhýbají se přímé konfrontaci, dokud nenajdou vhodnou příležitost. Podobně Krysí obrana pro černého často zahrnuje pomalejší vývin, nenápadné manévry a čekání na správný okamžik pro protiútok, místo aby se okamžitě pustil do otevřené bitvy ve středu. Černý se nesnaží o dominanci v centru hned od začátku, ale spíše o flexibilní a odolné postavení.
Stejně jako jsou krysy často podceňovány, i toto zahájení je někdy považováno za slabé nebo nepříliš ambiciózní. Nicméně, stejně jako krysa dokáže způsobit značné škody, pokud je podceněna, i Krysí obrana může vést k překvapivě silným protiútokům, pokud bílý není opatrný. Krysy vynikají svou houževnatostí a schopností přežít v náročných podmínkách. Krysí obrana může být pro bílého “otravná”, protože se obtížně proráží a černý se drží pozice, často najde nečekané zdroje protihry. Krysí obrana je strategií pro černé, kteří rádi hrají flexibilně, nejsou svázáni přísnou teorií a umí využít nepřipravenosti soupeře. Je to tak trochu “zrádné” zahájení, které může mít pro nepřipraveného bílého nepříjemné důsledky.
Hippopotamus Defence (Obrana hrochem) nebo zkráceně jen “Hippo” je fascinujícím a velmi neobvyklým šachovým zahájením, které je také pojmenováno po zvířeti. Je to jedno z nejexotičtějších a nejkontroverznějších zahájení v šachu. Obrana hrochem je extrémně pasivní ale pružné zahájení pro černého, které se vyhýbá brzké konfrontaci a soustředí se na budování velmi pevné, kompaktní a flexibilní pozice, obvykle v prvních dvou řadách. Klíčovým rysem této strategie obrany je, že černý obvykle hraje všechny své pěšce na šesté řadě (nebo třetí z pohledu bílého) a všechny své lehké figury (jezdce a střelce) na sedmé řadě (nebo druhé z pohledu bílého). Figury jsou uspořádány tak, aby vytvořily jakousi “hroší formaci” na prvních dvou řadách. Černý se snaží nechat bílého, aby si vybudoval centrální převahu a pak se pokusí tuto převahu v pozdější fázi hry narušit.
Pojmenování “Obrana hrochem” je velmi výstižné, odkazuje se na hrocha jako sice pasivního, ale pevného, stabilního a těžce porazitelného tvora. Hroch je obrovské, masivní zvíře, které tráví většinu času ponořené ve vodě nebo leží na břehu, zdánlivě pasivní a netečné. Podobně i černý v Obraně hrochem se zdá být velmi pasivní, nechává bílého ovládat střed a budovat si prostor. Navzdory své zdánlivé pasivitě je hroch nesmírně silný a odolný. Podobně i pozice v Obraně hrochem je obtížně prorazitelná. Pěšci a figury jsou tak blízko sobě, že je velmi těžké najít slabinu. Bílý může mít velký prostor a aktivitu, ale pak narazí na hrocha a jeho nepřekonatelnou formaci. Hroch, když je vyprovokován, dokáže být útočný a nebezpečný. Podobně i černý v Obraně hrochem čeká na sebemenší chybu bílého. Pokud se bílý přepočítá, přehraje se nebo se pokusí o předčasný útok, černý může najednou vypustit své figury do protiútoku a převrátit hru. Figury jsou flexibilně připraveny reagovat na různé části šachovnice.
Obrana hrochem nebo jen „Hroch“ je velmi neobvyklé zahájení, a proto může být pro soupeře velkým překvapením. Mnoho hráčů na něj není připraveno a nedokáže správně reagovat na jeho specifickou dynamiku. Obranu hrochem hrají jen velmi zkušení hráči, kteří dokonale rozumí poziční hře a umí trpělivě čekat na svou příležitost. Není to zahájení pro začátečníky, protože vyžaduje hluboké porozumění šachovým principům a schopnost orientovat se v pozicích, které se radikálně liší od standardních. Jedním z nejznámějších zastánců byl dánský šachový velmistr Bent Larsen, i když ani on ho nehrál jako své primární zahájení. V moderní době je to spíše kuriozita nebo neortodoxní a speciální strategie.
Orangutan opening (Orangutanovo zahájení) nebo prostě “Orangutan” je dalším z řady neobvyklých a často humorně pojmenovaných šachových zahájení. Je to velmi agresivní zahájení. Tentokrát se ale jedná o zahájení pro bílého.
Příběh za tímto názvem je zábavný a má konkrétní historický původ. Název vznikl v roce 1924 během šachového turnaje v New Yorku. Slavný šachový mistr Savielly Tartakower (polsko–francouzský velmistr, známý pro svůj originální styl a smysl pro humor) před svou partií navštívil Bronxskou zoologickou zahradu. Tam se zeptal jednoho z chovatelů, co by hrál, kdyby hrál šachy. Chovatel prý bez váhání odpověděl: “1. b4!” Tartakowera tato myšlenka natolik pobavila, že se rozhodl tento tah vyzkoušet ve své další partii proti šachové legendě Franku Marshallovi. Před partiovým sálem se šuškalo, že Tartakower šel do zoo. Po tahů 1. b4 se ho Marshall zeptal, co to znamená. Tartakower prý odpověděl, že se inspiroval u orangutanů v zoo, zejména u samice Susan, která ho ohromila svým lezeckými schopnostmi a tak si pomyslel, že „lezení“ pěšce je podobné. Marshall se poté začal smát a řekl, že to je “tah pro orangutany”. A název se uchytil!
Stejně jako je orangutan exotické a nezvyklé zvíře, tak i tah 1. b4 je v kontextu šachových zahájení velmi neobvyklý a netradiční. Vyjadřuje určitou “divokost” nebo “nepředvídatelnost” hráče. Orangutanovo zahájení je považováno za méně solidní zahájení než klasické tahy jako 1. e4 nebo 1. d4, a na nejvyšší úrovni se objevuje velmi zřídka (občas jako překvapivá zbraň). Je to spíše zahájení pro ty, kteří rádi experimentují a chtějí vyvést soupeře z rovnováhy hned na začátku.
Je skvělé, jak se takové anekdoty a neformální pojmenování staly součástí bohaté šachové kultury.
Crab Opening (Krabovo zahájení) je dalším z extrémně neortodoxních a velmi vzácně hraných zahájení pro bílého. A stejně jako u Orangutana, i zde název dokonale vystihuje podstatu tahu. Jedná se o zahájení hry, kdy jsou tahy vedeny krajními pěšci, což připomíná klepeta kraba. Krabí zahájení je charakterizováno úvodním tahem 1. a4. Tento tah je považován za ještě bizarnější než 1. b4 (Orangutanovo zahájení), protože pěšec na a4 nekontroluje žádné centrální pole, ani nepomáhá s rychlým vývinem figur. Místo toho oslabuje rošádovou stranu krále a otevírá a-sloupec pro případné budoucí manévry. Název Krabovo zahájení je velmi výstižný a vychází z několika analogií s chováním kraba.
Krabi se pohybují převážně do stran. Tah 1. a4 je tah na krajní linii šachovnice, což je velmi “boční” pohyb ve srovnání s typickými centrálními tahy 1. e4 nebo 1. d4. Celá myšlenka tohoto zahájení je často o manévrování po křídlech a vyhýbání se přímé centrální konfrontaci.
Stejně jako krab může svými klepety neočekávaně udeřit z boku, tak i bílý s tímto zahájením může plánovat pomalý, křídelní útok, který se postupně rozvine. Myšlenkou může být podpora tahu b4 a následné obsazení a-sloupce věží, nebo prosté snahy o destabilizaci pozice černého z kraje šachovnice.
Krabi jsou známí svou houževnatostí a schopností držet se. Hráč, který se rozhodne pro Krabovo zahájení, musí být velmi vytrvalý a trpělivý, protože pozice se vyvíjí pomalu a vyžaduje odlišný přístup než standardní hry. Krab je pro mnoho lidí exotické a poněkud zvláštní stvoření. Stejně tak je i toto zahájení. Jeho hlavním účelem je zcela vyvést soupeře z teorie a donutit ho přemýšlet od prvního tahu, často ho zaskočit něčím naprosto neočekávaným.
Krabovo zahájení je extrémně vzácné na jakékoli úrovni, natož na té mistrovské. Většinou ho hrají velcí excentrici a experimentátoři, hráči, kteří si rádi hrají se soupeřovou psychikou a nebojí se experimentovat s netradičními zahájeními. Hráči, kteří se chtějí vyhnout teorii, ti, kteří nechtějí studovat stovky linií a variant standardních zahájení, a raději hrají z neznámé pozice.
Na mistrovské úrovni je Krabovo zahájení považováno za objektivně slabé a potenciálně sebevražedné, protože tah 1. a4 sám o sobě oslabuje bílého a nedělá nic pro kontrolu centra. Nicméně, v rukou kreativního a zkušeného hráče může být i takový tah překvapením pro protihráče vedoucím k úspěchu.
Tyto příklady jsou důkazem toho, jak bohatá a plná humoru je šachová komunita, když vymýšlí jména pro své šachové strategie a tahy! Je fascinující, jak se zvířecí analogie a metafory prolínají s tak komplexní hrou, jako jsou šachy.
Chyť lva!
Zvířata se nevyhýbají ani variantám šachu: v dětské japonské verzi šógi (Dōbutsu shōgi) místo klasických figurek hrají lev, žirafa, slon a kuřátko. Každý tah je tak nejen strategický, ale i roztomilý.
V thajském makruku nenajdeme královnu, ale zase všechny figurky pěšce nesou název bia, což není nic jiného než mořská ulita. A jiná figurka se nazývá met, to v překladu znamená semeno nebo plod.
Hroznýš královský: Přezdívka šachového mistra
Slavný ruský šachový velmistr a bývalý mistr světa Anatolij Karpov měl přezdívku “Hroznýš královský” (v angličtině “Boa Constrictor”). A právem. Tato přezdívka dokonale vystihovala jedinečný a drtivě efektivní šachový styl tohoto ruského velmistra, který byl trpělivý, ale smrtelně účinný – pomalu své soupeře dusil, až je zcela ovládl a nenechal jim žádnou naději na únik. Stejně jako hroznýš královský pomalu a neúprosně stahuje své oběti, aniž by je pustil, Karpov hrál s obrovskou trpělivostí a pozičním mistrovstvím. Postupně získával malé výhody, zlepšoval postavení svých figur a odstraňoval soupeřovy možnosti protihry. Karpov se vyhýbal zbytečným rizikům a komplikacím. Jeho hra byla extrémně precizní, založená na minimálním úsilí s maximálním efektem. Nesnažil se o rychlé matové útoky, ale o pomalé, systematické “uškrcení” soupeřovy pozice. Jakmile Karpov získal převahu, bylo nesmírně obtížné proti němu hrát. Jeho soupeři často cítili, že se jejich pozice postupně zhoršuje, aniž by měli šanci na únik nebo protiútok, podobně jako oběť v sevření hroznýše.
Šachy jsou jako ochrana přírody – nejde v nich jen o tahy, ale o dlouhodobou strategii. Nevyhrává ten, kdo útočí bezhlavě, ale ten, kdo přemýšlí několik kroků dopředu, chápe souvislosti a chrání to nejzranitelnější…
Zvířecí šachoví mistři: Fantazie o zvířecích velmistrech šachu
Představte si, jak by vypadal šachový turnaj, kdyby ho hrála zvířata. Kdo by měl největší šanci na výhru?
Chytrá opice: s jejich proslulou obratností a schopností učit se by opice mohly být překvapivě zručnými hráči. Možná by se soustředily na rychlé a nepředvídatelné tahy, aby zmátly své soupeře.
Majestátní slon: díky své velikosti a dlouhé paměti by sloni mohli hrát s neuvěřitelnou trpělivostí a předvídat tahy daleko dopředu. Jejich pomalé, ale jisté tahy by mohly být pro soupeře zničující.
Dravá liška: lišky jsou známé svou chytrostí a lstivostí. V šachu by se pravděpodobně spoléhaly na klamavé manévry a nenápadné pasti, aby chytily své protivníky do úzkých.
Tichý chameleon: chameleon, mistr maskování, by mohl využít svou schopnost splynout s prostředím a dokonale tak skrýt své úmysly. Jeho tahy by byly promyšlené a těžko čitelné.
Pelikán: s jeho obrovským zobákem by mohl mít pelikán unikátní styl. Možná by používal zobák k posouvání figur, což by dodalo hře nečekaný element.
A mohli bychom pokračovat dalšími druhy zvířat…
Tato humorná představa nám připomíná, že šachy jsou hrou pro každého – bez ohledu na druh. Schopnost strategicky myslet a plánovat dopředu není omezena pouze na lidi.
