Zvířata komunikují pomocí různých signálů. Ať už jsou vokální, vizuální nebo pachové, tzv. feromony. Díky komunikaci si hledají partnery, upevňují své dominantní postavení, brání své teritorium nebo koordinují chování skupiny.
Vizuální komunikace
Zvířata používají různá gesta a postoje těla. Při komunikaci jim i pomáhají například barevně odlišené části těla – například modré nohy tereje modronohého (Sula nebouxii).
U papoušků ara bylo studováno, zdali se změní jejich výraz tváře, když vidí svého ošetřovatele. Výsledky ukázaly, že při komunikaci se svým ošetřovatelem se výrazy jejich tváře měnily a “červenaly se”.
Sociálnější druhy zvířat, jako jsou například vlci nebo lidoopi, jsou schopni komunikovat pomocí pohledu. Ostatní jedinci jsou schopni následovat směr pohledu jiného jedince.
Změna barvy u některých druhů nastává při období páření, lovu nebo ustanovení dominance. Někteří hlavonožci (Cephalopoda), jako jsou například chobotnice, používají změnu barvy nejen při kamufláži, ale i při změně nálad. Sépie (řád Sepiida) dokáží vysílat odlišné signály z každé části těla.
Bioluminescentní komunikace je způsob komunikace využívaný rybami a živočichy žijící v mořských hloubkách. Světlem k sobě lákají potenciální partnery nebo potravu a odhánějí predátory. Některé druhy produkují světlo sami od sebe, u jiných to způsobují “světélkující” baterie.
Fotografie: Zvuková komunikace
Zvířata vydávají zvuky k varování, lákání partnerů nebo sdělení jiných informací. Samci některých druhů například samicím zpívají , když se je snaží získat. Takto své protějšky lákají například ptáci, žáby nebo keporkaci. Kočkodan Campbellův (Cercopithecus campbelli) nebo surikaty (Suricata suricatta) vydávají varovný křik, když se blíží predátor a skupiny gibonů (Hylobatidae spp.) se mezi sebou rozlišují frekvencí volání.
Členovci se dorozumívají zvukem, který vydávají třením svých částí o sebe. To je například vosa, včela, luční koník nebo stonožky.
Mezi vokální komunikaci také zahrnujeme chřestění ocasu chřestýše, cvakání ptačích zobáků nebo gorilí bití do prsou.
Velmi komplexní komunikaci mají psouni (Cynomys spp). Během různých pokusů se zjistilo, že dokáží svým zvukovým signálem popsat predátora, jeho rychlost, velikost, druh, ale například i to, zda má blížící se člověk zbraň.
Čich
Ačkoli se jedná o nejstarší způsob komunikace, je lidmi nejméně prostudovan. Jedná se vlastně o rozpoznávání různých chemických sloučenin, kterých je ale v přírodě velmi mnoho a je tak poměrně těžké zjistit koncentrace oné konkrétní sloučeniny. Tato schopnost se objevuje už u jednobuněčných organismů.
Schopnost vyhledat chemické sloučeniny je kruciální. Slouží k vyhledání partnera nebo potravy a označení/signalizaci teritoria. Losos obecný (Salmo salar) šel zašel ještě dál a pokud je zraněn, jeho tělo vyšle chemický signál, který upozorní ostatní jedince na přítomnost predátora.
Otírání se o kmeny stromů nebo značkování patří mezi častý způsob komunikace savců.
Elektrická komunikace
Tento poměrně neobvyklý druh komunikace nalezneme u mořských zvířat a někteří suchozemští savci jsou schopni detekovat změny elektrického pole. Tuto schopnost má například ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus) nebo ježura (Tachyglossidae).
Ryby používají elektrický signál o různých délkách a frekvencích. Tyto signály obsahují informace o pohlaví jedince nebo druhu. Najdou se ale i predátoři, např. žraloci či rejnoci, kteří dokáží přijímat a číst tyto signály.
Fotografie: NauticalVoyager, Pixabay
Dotek
Komunikace dotykem se využívá v mnoha životních situací.
Boje – při bojích mezi samci se dotek používá k vyzvání oponenta, případně poražený tak dává najevo svou podřízenost.
Rozmnožování – savci obvykle ukazují svou náklonnost a touhu po rozmnožování třením se o partnera, jeho úpravě a také tím aplikují svůj pach na partnera.
Sociální význam – vzájemné čištění například u šimpanzů pomáhá upevňovat sociální pouto mezi jedinci či skupinou. Dochází k odstranění parazitů a prolínání pachů jedinců.
Foraging (pastva/slídění) – mravenci pomocí doteků dávají ostatním najevo, kdy je mají následovat při honbě za potravou, případně kdy je okoli mraveniště bezpečné. U včel medonosných stejným způsobem funguje jejich tanec.
Choulení se (huddling) – prodloužený fyzický kontakt slouží k sociální komunikaci. Společně s čichovými a zvukovými vjemy se informace přenášejí i dotykem. Některé organismy totiž žijí v koloniích se soustavným kontaktem, například korály nebo larvy. Pokud je jediný jedinec napaden, rychle se to dozví celá kolonie a může tak reagovat.
Seizmická
Tato forma komunikace má několik výhod, například ji lze odesílat bez ohledu na úroveň světla a hluku a obvykle má krátký dosah a krátkou perzistenci, což může snížit nebezpečí detekce predátory. Komunikace pomocí seismických přenosů se vyskytuje u mnoha taxonů, včetně žab, klokanů, krys, krtků a dalších živočichů.
Teplotní
Mnoho druhů hadů je schopno detekovat termální radiaci, díky které si umí vytvořit termální obraz okolí. U hadů je velmi přesná a to natolik, že slepý chřestýš (Crotalus spp.) je schopen zaútočit na kořist. V minulosti se předpokládalo, že tento specializovaný orgán se vyvinul pouze za účelem lovu, ale nyní se vědci spíše domnívají, že díky nim jsou jedinci schopni regulovat svou teplotu.
Upíři obecní (Desmodus rotundus) mají speciální IR senzory v nose. Jsou jediným druhem savce, který se živí krví. Pomocí tohoto receptoru vyhledává u dobytka místa s nejvyšším průtokem krve.
Eliška Coufalová
Nadace na ochranu zvířat
