S příchodem jara začíná období, které pracovníci útulků, dobrovolníci i veterinární lékaři dobře znají – sezona koťat. Právě v těchto měsících přichází na svět velké množství kočičích mláďat. Mnohá z nich se však rodí bez zajištěné péče, bez domova a někdy bohužel i bez matky.
V útulcích a záchranných organizacích se každoročně opakuje podobný scénář. Lidé nacházejí malá koťata v zahradách, v křovinách, ve stodolách nebo u popelnic. Některá jsou ještě slepá a bez pomoci člověka by nepřežila ani několik hodin. Dobrovolníci je přijímají do dočasných péčí, krmí je každé dvě až tři hodiny a snaží se jim dát šanci na život.
Velká část těchto příběhů má přitom společného jmenovatele: neplánované vrhy koček a přetrvávající mýtus, který se mezi lidmi stále objevuje:
„Kočka by měla mít alespoň jednou za život koťata.“
Mýtus, který mezi lidmi přetrvává
Tato věta zaznívá poměrně často. Někteří lidé věří, že pokud kočka jednou porodí, bude šťastnější, klidnější nebo dokonce zdravější. Jiní chtějí jednoduše zažít radost z malých koťat nebo dopřát své kočce „mateřství“.
Z odborného hlediska však tento názor nemá oporu ve veterinární medicíně ani ve vědeckých poznatcích o chování koček. Kočky nemají potřebu mateřství v lidském slova smyslu. Jejich reprodukční chování je řízeno především hormony a biologickým instinktem, nikoli psychologickou potřebou mít potomky.
Veterinární lékaři se shodují, že jeden vrh koťat nepřináší kočce žádné zdravotní výhody. Naopak každá březost a porod představují pro organismus zvířete určitou zátěž a mohou být spojeny i s riziky.
Kočky se rozmnožují rychle
Kočky patří mezi velmi plodná zvířata. Samice může zabřeznout už ve věku přibližně pěti až šesti měsíců. Pokud není kastrovaná, může mít během jednoho roku i dvě nebo tři březosti.
V jednom vrhu se přitom obvykle rodí tři až šest koťat, někdy i více. Pokud si představíme, že koťata z jednoho vrhu dospívají během několika měsíců a mohou sama začít mít další potomky, vzniká velmi rychle řetězec nekontrolovaného množení.
Právě tento mechanismus je jedním z hlavních důvodů, proč každoročně přibývá velké množství nechtěných koťat, pro která je velmi obtížné najít nové domovy.
Realita útulků a ochranářských organizací
Pro pracovníky útulků a dobrovolníky znamená období jara a léta velkou zátěž. Telefony zvoní častěji než jindy a lidé hlásí nalezená koťata nebo prosí o pomoc s nechtěnými vrhy.
Mnoho organizací se snaží pomáhat alespoň těm nejmenším nebo nejohroženějším zvířatům, ale jejich kapacity nejsou neomezené. Péče o koťata je navíc velmi náročná. Malá zvířata potřebují veterinární vyšetření, kvalitní krmivo, bezpečné prostředí i socializaci, která je důležitá pro jejich budoucí život v lidské domácnosti.
Nalezení nového domova pro každé kotě může trvat týdny i měsíce. A zatímco jedno zvíře domov najde, další se mezitím narodí.
Kastrace jako účinná prevence
Jedním z nejúčinnějších způsobů, jak předcházet nechtěným vrhům, je kastrace. Tento veterinární zákrok je dnes považován za standardní součást zodpovědné péče o domácí kočky i kocoury.
Kastrace nejen zabraňuje nekontrolovanému množení, ale přináší i další výhody. U koček například eliminuje stresující období mrouskání, u kocourů může snížit toulání a riziko úrazů při potyčkách s jinými zvířaty.
Z dlouhodobého hlediska je kastrace jedním z nejdůležitějších kroků, který může pomoci snížit počet nechtěných zvířat v útulcích.
Odpovědnost začíná u majitelů
Rozhodnutí o tom, zda bude mít kočka koťata, by nikdy nemělo být náhodné. Chov zvířete vždy znamená odpovědnost, nejen za samotnou kočku, ale také za její případné potomky.
Pokud majitel nemá předem zajištěné domovy pro všechna koťata a možnost postarat se o jejich zdravotní péči, je vždy rozumnější zvolit cestu prevence.
Právě zodpovědný přístup majitelů může výrazně ovlivnit to, kolik zvířat se každoročně ocitne bez domova.
Každý může pomoci
Sezona koťat je každoročně náročným obdobím pro organizace na ochranu zvířat. Přesto existuje mnoho způsobů, jak může veřejnost pomoci.
Důležitým krokem je kastrace vlastních zvířat, podpora útulků nebo sdílení informací o zodpovědném chovu. Pomoci může také adopce zvířete z útulku nebo dočasná péče o koťata, která čekají na nový domov.
A právě v tom spočívá skutečný smysl ochrany zvířat: předcházet utrpení zvířat ještě dříve, než k němu dojde.
