Dnes (1.9.) si po celém světě připomínáme Mezinárodní den primátů. Tento den má za cíl upozornit na rozmanitost a význam této živočišné skupiny. Když se řekne „primát“, většině z nás se vybaví opice, lidoopi nebo lemurové. Málokdo si ale uvědomí, že i my lidé do této fascinující rodiny patříme. Jsme jedni z nich a sdílíme s nimi daleko víc, než si myslíme.
V čem jsme si podobní?
Naše společné kořeny s primáty jsou patrné nejen v genetické výbavě, která je až z 98 % shodná se šimpanzi bonobo, ale i v mnoha dalších aspektech.
Mnoho našich základních fyziologických rysů, jako jsou pohyblivé prsty s nehty, plochá tvář a oči směřující dopředu, jsou typické i pro ostatní primáty. Palec, který je u většiny z nás protistojný, umožňuje pevný úchop, manipulaci s nástroji a šplhání. Místo drápů máme ploché nehty, které chrání prsty, a zároveň umožňují citlivější hmat. Naše oči jsou umístěné v přední části lebky, což nám dává stereoskopické (trojrozměrné) vidění. To je nezbytné pro odhad vzdálenosti při pohybu v korunách stromů, ale i pro lov nebo sběr potravy.
Kromě fyzických podobností nás s primáty spojuje i naše sociální chování. Primáti, podobně jako lidé, žijí ve složitých sociálních skupinách, které mají hierarchii a nepsaná pravidla. Tyto vztahy udržují péčí o mláďata, vzájemnou péčí o srst a pomocí při řešení konfliktů. Vědci potvrzují, že si primáti vytvářejí složité sociální vazby, řeší konflikty a projevují empatii. Vědecké studie prokázaly, že primáti projevují empatii – schopnost vciťovat se do druhých. Dokáží se radovat z úspěchů svých blízkých a utěšovat jedince v tísni. Byly pozorovány i příklady altruistického chování, kdy jeden primát pomohl druhému i za cenu vlastního rizika.
Dříve se předpokládalo, že schopnost vyrábět a používat nástroje je výhradně lidská. Dnes ale víme, že mnoho primátů tuto dovednost ovládá. Dokáží vyrábět a používat nástroje – například šimpanzi používají kameny k rozbíjení tvrdých skořápek ořechů a větvičky k „rybaření“ termitů, makakové v Thajsku zase používají kameny k otevření ústřic.
Některé druhy primátů dokonce projevují i něco, co se podobá kultuře – určité skupiny si předávají z generace na generaci specifické techniky a zvyky. Primáti se učí pozorováním a nápodobou, což jim (nám) umožňuje předávat si dovednosti z generace na generaci. Například způsob, jakým různé druhy primátů i jednotlivé jejich tlupy (rodiny) získávají potravu, se liší, což ukazuje na existenci „primátí kultury“.
Tyto a mnoho dalších podobností nám připomíná, že nejsme izolovaným druhem, ale součástí pestré a fascinující rodiny primátů.
Máme s našimi příbuznými z říše primátů opravdu hodně společného.
V letech 1974–1978 dokonce došlo mezi dvěma klany šimpanzů učenlivých k regulérní brutální válce, ne nepodobné válkám, přisuzovaným do té doby jen lidem.
Člověk se od šimpanzů oddělil relativně nedávno, před pouhými 6–8 miliony let vznikla ze společného předka vlastní vývojová větev.
Jak už bylo řečeno, lidé a primáti vykazují shodné fyzické (fyziologické) znaky a také podobnosti v sociálním chování nebo v oblasti učení. Další doménou je komunikace primátů, která je fascinující a ukazuje nám, kolik toho máme společného.
Primáti komunikují velmi komplexním způsobem. Využívají k tomu tři hlavní kanály:
Vokální komunikace: Jde o zvuky, jako jsou křik, vrčení, hvízdání nebo hrdelní zvuky. Různé druhy primátů mají své vlastní repertoáry, které používají pro specifické účely. Například kočkodani vydávají odlišné poplašné zvuky pro dravce, hady nebo šelmy, což jejich skupině umožňuje reagovat adekvátně na dané nebezpečí.
Gestická a vizuální komunikace: Tato forma komunikace zahrnuje gesta rukou, držení těla a výrazy obličeje. Primáti, podobně jako lidé, používají mimiku k vyjádření emocí, jako je strach, agrese nebo radost. Gesta, jako je natažená ruka, mohou mít prosící nebo uklidňující význam.
Doteková komunikace: Vzájemné doteky, objímání a péče o srst jsou velmi důležité pro udržení sociálních vazeb a upevňování vztahů ve skupině.
Podobnosti s lidskou komunikací
Naše komunikace má s tou primátí řadu společných rysů.
Neverbální komunikace: Stejně jako primáti se spoléháme na výrazy obličeje, gesta a doteky. Tyto neverbální signály často tvoří podstatnou část toho, co sdělujeme. Schopnost číst tyto signály je klíčová pro sociální interakci u primátů i lidí.
Vokální flexibilita: Nedávné studie ukázaly, že i malí šimpanzi projevují podobnou vokální flexibilitu jako lidská mláďata. Dokážou vydávat zvuky, které mohou mít různé funkce v závislosti na kontextu.
Kognitivní a sociální základy: lidé i primáti používají komunikaci pro složité sociální interakce. Řeší spory, upevňují přátelství a předávají si důležité informace, jako je zdroj potravy nebo přítomnost predátora.
Rozdíly od lidské řeči
I když jsou si naše komunikační systémy v základu podobné, existuje jeden zásadní rozdíl: komplexnost a syntax.
Lidská řeč je založena na kombinování zvuků do slov a slov do vět s komplexní gramatikou a syntaxí. Tato schopnost nám umožňuje vyjadřovat abstraktní myšlenky, mluvit o minulosti, budoucnosti nebo o věcech, které nejsou přímo přítomné.
Primátí komunikace je spíše založena na jednotlivých výkřicích nebo gestech, které mají pevně daný význam. I když dokážou kombinovat zvuky, dělají to mnohem méně často a s menší složitostí než lidé.
Zajímavé je, že některé gorily a šimpanzi se (v zajetí) naučili používat znakovou řeč nebo symboly na klávesnici (lexigramy). Lidoopové jako gorila Koko nebo šimpanzice Washoe se dokázaly naučit stovky znaků a dokonce je spojovat v jednoduché věty. I když to není lidská řeč, dokazuje to, že kognitivní schopnosti pro jazyk u primátů existují a jsou daleko rozvinutější, než jsme si dříve mysleli.
Gorila Koko a šimpanzice Washoe byli dva známí primáti, kteří se proslavili účastí na výzkumných projektech zaměřených na studium jazykových schopností zvířat. Obě se naučily používat americkou znakovou řeč (ASL) k dorozumívání s lidmi.
Gorila Koko (1971–2018)
Koko byla samice gorily nížinné, která se narodila v zoologické zahradě v San Franciscu. Byla považována za nadprůměrně inteligentní, s odhadovaným IQ mezi 75 a 95. Během svého života se naučila přes tisíc znaků ASL a rozuměla více než dvěma tisícům mluvených anglických slov. Proslavila se svou schopností vyjadřovat emoce, smysl pro humor a dokonce i vymýšlet nové znaky pro pojmenování věcí, pro které neznala slovo, název. Například když nejdříve spatřila náhrdelník, pojmenovala ho kombinací znaků “tvrdý” a “provaz”. Koko byla i na obálce časopisu National Geographic a díky svému příběhu pomohla změnit pohled veřejnosti na gorily.
Šimpanzice Washoe (1965–2007)
Washoe byla samice šimpanze, která se stala prvním primátem, který se naučil komunikovat pomocí znakové řeči. Byla součástí průkopnického projektu, který započal v roce 1967. Washoe se naučila přibližně 350 znaků a prokázala schopnost spojovat je do jednoduchých frází. Dokonce naučila některé znaky svého adoptivního syna Loulise, čímž prokázala, že se jazyk může přenášet i mezi primáty. Její práce pomohla vyvrátit staré domněnky, že jen lidé mohou používat jazyk. Washoe byla také známá tím, že dokázala pojmenovat předměty, které nebyly přítomné, a vytvářet si vlastní kombinace znaků.
Co nás odlišuje?
Je pravda, že evoluce nám dala některé jedinečné rysy, které nás od ostatních primátů odlišují. Naše chůze po dvou nohách je efektivní způsob pohybu, který nám uvolnil ruce pro manipulaci a práci. Nápadně se lišíme také velikostí mozku a rozvinutými kognitivními schopnostmi. Tyto vlastnosti nám umožnily vytvořit složité jazyky, číst a psát, studovat různé kultury, budovat a rozvíjet vědní disciplíny a technologie, což nás v podstatě předurčilo k ovládnutí planety.
Mezi primáty jsme ale stále jen dalším článkem ve vývojovém řetězci. Měli bychom být vděčni za naše společné kořeny. Uvědomění si, že jsme součástí jedné velké primátí rodiny, nám může pomoci k větší empatii a respektu nejen k jiným druhům primátů, ale i k sobě navzájem.
Primáti jsou neobyčejně zajímavá skupina, která láká mnoho přírodovědců a výzkumníků.
Je zajímavé, že nejvýznamnější vědci (tedy spíše vědkyně) zabývající se primatologií (naukou o primátech) byly ženy.
Světoznámá Jane Goodall zasvětila svůj život především výzkumu a ochraně šimpanzů. Ve svých devadesáti letech je stále aktivní a v loňském roce měla jedinečnou přednášku v ZOO Praha.
Pokud byste si tuto přednášku chtěli poslechnout (což vřele doporučujeme), najdete ji i s českými titulky zde:
https://www.youtube.com/watch?v=KBL0qxBNbVw&list=PLwyRIZqs-YgBtkOo2mFGCTd6AlzMnVgM9.
Dian Fossey (1932–1985) se upsala gorilám, jejich studiu a ochraně, boji za jejich záchranu v africké divočině. Mezi gorilami prožila dlouhých 18 let a stala se legendou. Svoji lásku k těmto výjimečným primátům zaplatila životem. Byla zavražděna 26. prosince 1985 ve své chatě ve výzkumném centru Karisoke v horách Virunga ve Rwandě. Sice se tajemství její smrti nikdy zcela nevyjasnilo a nebyl odhalen pachatel, je však pravděpodobné, že souviselo s jejím bojem proti nelegálnímu pytláctví. Dian Fossey si svým nekompromisním bojem proti pytlákům, kteří zabíjeli gorily pro ilegální obchod s gorilími mláďaty a živočišnými komoditami (jako je maso, kůže, drápy, končetiny nebo dokonce i hlavy) z exotických zvířat, vytvořila mnoho nepřátel. Sestavovala protipytlácké hlídky, ničila pasti a se svými hlídkami šla tak daleko, že zajala některé z pytláků, které pak předala úřadům. Mnozí z nás věří, že ji pytláci zabili ze msty.
Dian Fossey je pohřbena na hřbitově, který sama založila pro gorily, hned vedle jejího oblíbeného gorilího samce Digita, který byl také zabit pytláky. I když její smrt zůstává záhadou, odkaz Dian Fossey v ochraně goril horských žije dodnes. Výsledky její celoživotní práce se staly inspirací pro ochránce přírody a zvířat po celém světě. Svůj strhující příběh o životě mezi gorilami zachytila ve vzpomínkové knize Gorily v mlze, podle níž natočil britský režisér Michael Apted stejnojmennou filmovou adaptaci.
Ochrana primátů
Primáti jsou sice jednou z největších skupin savců, jejich situace ale není vůbec dobrá. Výzkumy uvádí, že v současné době je okolo 60% druhů primátů ohroženo vyhubením a u 75% počty jejich populací klesají. Nejvíce jsou ohroženi tím, že ubývají a/nebo jsou nevratně poškozována jejich přirozená prostředí (habitaty) – a to vlivem těžby dřeva a surovin, odlesňování, budování infrastruktury, pozemních komunikací, znečištění volné přírody. Významným činitelem, který přispívá k jejich ohrožení, je také již zmíněné pytláctví, (od)lov pro trofeje nebo maso (bushmeat) v rámci ilegálního obchodu s živočišnými komoditami.
Budoucnost primátů v přirozeném prostředí zkrátka není nijak růžová.
Proč je ochrana primátů tak důležitá?
Primáti hrají klíčovou roli v ekosystémech po celém světě, zejména v tropických lesích. Jsou rozsévači semen a pomáhají udržovat zdraví a rozmanitost lesů, které jsou plícemi naší planety. Kromě toho jsou primáti indikátory zdraví prostředí. Pokud se jim nedaří, je to často známka toho, že je v ohrožení celý ekosystém. Jejich ochrana je tak v podstatě ochranou celého ekosystému a jeho biodiverzity.
Mnoho druhů je navíc našim nejbližším genetickým příbuzným, a tak nám jejich ochrana s studium pomáhá lépe porozumět naší vlastní evoluci a biologii.
Hlavní hrozby pro primáty
Bohužel, mnoho druhů primátů je dnes kriticky ohroženo. Mezi největší hrozby patří:
Ztráta a fragmentace přirozeného prostředí: Odlesňování pro zemědělství, těžbu dřeva a urbanizaci ničí domovy primátů, což vede k jejich izolaci a snižuje šance na přežití.
Nelegální pytláctví a obchod s živočišnými komoditami: Primáti jsou často loveni pro maso, nelegální prodej jako domácí mazlíčci nebo pro části těl v tradiční medicíně.
Nákazy, nemoci: Primáti jsou náchylní k nákazám, nemocem přenášeným lidmi, jako je ebola, která může mít na jejich populaci devastující účinky.
Klimatické změny: Změny teplot a srážek ovlivňují dostupnost potravy a vody, což ohrožuje jejich schopnost přežít.
Jak chránit primáty?
Ochrana primátů je komplexní a vyžaduje úsilí na mnoha úrovních:
Zřizování chráněných území, národních parků, rezervací: Vytváření národních parků a rezervací je klíčové pro ochranu domovů primátů. V těchto oblastech se omezuje lidská činnost, což zvířatům umožňuje žít v bezpečí.
Boj proti nelegálnímu obchodu: Mezinárodní organizace a místní vlády pracují na potírání obchodu s primáty, posilují zákony a zvyšují povědomí o jeho nebezpečnosti.
Vzdělávání a práce s místními komunitami: Učí se lidé, kteří žijí v blízkosti primátů, o důležitosti jejich ochrany a poskytuje se jim podpora, aby mohli žít udržitelně, aniž by museli lovit primáty.
Vědecký výzkum a monitoring: Vědci sledují populace primátů, zkoumají jejich chování a potřeby a vyvíjejí nové strategie na jejich ochranu.
Každý z nás může přispět k ochraně primátů, například podporou organizací, které se o ně starají, nebo volbou udržitelně vyráběných produktů, které nevedou ke znečišťování životního prostředí.
Druhy opatření pro ochranu ohrožených druhů primátů
In-situ: Ochrana přirozeného prostředí – tato opatření se zaměřují na ochranu druhů přímo v jejich domovském (přirozeném) prostředí. Jsou považována za nejúčinnější, protože chrání celé ekosystémy a nejen jeden druh.
Vytváření chráněných území: Zakládání národních parků, přírodních rezervací, biosférických rezervací a chráněných krajinných oblastí, kde je omezená lidská činnost.
Obnova a revitalizace ekosystémů: zalesňování, čištění vodních toků a podobně, což navrací druhům jejich původní habitat (domov).
Ex-situ: Ochrana mimo přirozené prostředí – tato opatření se provádějí mimo původní prostředí druhu a jsou často poslední záchranou pro druhy, které jsou na pokraji vyhynutí ve volné přírodě.
Programy chovu v zajetí: Chov zvířat v zoologických zahradách a specializovaných chovných centrech s cílem rozmnožit populaci a následně ji vrátit do volné přírody.
Genetické (semenné) banky: Uchovávání genetického materiálu ohrožených druhů ve speciálních “bankách” zřízených pro účely výzkumu a obnovy populací ohrožených a kriticky ohrožených druhů.
Legislativní a politická opatření
Mezinárodní dohody (např. CITES) a národní legislativy tvoří právní rámec pro ochranu druhů.
Mezinárodní dohody: Jako je Úmluva CITES (Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin), která reguluje obchodování s ohroženými druhy a jejich částmi.
Národní legislativa(y): právní předpisy / normy (zákony, vyhlášky aj.), které zakazují nezákonný lov (pytláctví) a ilegální obchod se živočišnými komoditami, ničení chráněných stanovišť nebo znečišťování životního prostředí.
Vzdělávání a zapojení veřejnosti
Bez podpory veřejnosti by byla ochrana ohrožených druhů obtížná.
Vzdělávací programy: Informování veřejnosti o důležitosti biologické rozmanitosti a hrozbách, kterým druhy čelí.
Zapojení komunit: Podpora lokálních projektů a komunit, které žijí v blízkosti chráněných území a mohou se podílet na ochraně přírody, například prostřednictvím ekoturistiky.
Je důležité si uvědomit, že pro efektivní ochranu primátů je potřeba kombinovat všechny tyto přístupy. Například legislativa bez jejího vymáhání by byla k ničemu, stejně jako by byly programy chovu v zajetí zbytečné, pokud by neexistovalo místo, kam by mohla být zvířata umístěna (národní parky, rezervace aj.) či vypuštěna do volné přírody.
I Česká republika se snaží pomáhat v ochraně primátů pomocí projektů přímo v místě jejich původu / výskytu, především pak v oblasti osvěty a vzdělávání.
ZOO Praha má klíčový projekt Toulavý autobus v Kamerunu, v rezervaci Dja a v záchranné stanici pro primáty v Méfou. Toulavý autobus je projekt zaměřený na environmentální vzdělávání mladých generací a šíření povědomí o ochraně goril a afrického tropického deštného lesa. Projekt funguje od roku 2013 po přestávce byl obnoven v roce 2021 a má velký význam pro osvětu místních obyvatel i úředníků. Kromě toho ZOO Praha podporuje rezervace i finančně.
ZOO Ostrava je hlavním partnerem projektu The Kukang Rescue program na Sumatře, který se zaměřuje především na ochranu outloně váhavého a boj proti nelegálnímu pytláctví a obchodu s živočišnými komoditami. Dalším projektem, kterému ZOO Ostrava pomáhá, je Coffee and Primate Conservation Project – zaměřený především na ochranu původních primátů na Jávě, jakými jsou gibon stříbrný a hulman sundský.
Projekty a záchranné programy mimo oblast přirozeného výskytu ohrožených druhů primátů se zaměřují především na odchovy v zoologických zahradách a specializovaných chovných zařízeních na území České republiky. Tyto programy odchovů jsou supervizovány, monitorovány, koordinovány a dotovány Evropskými chovnými programy (EEP). Ani tady není Česká republika pozadu. Příkladem je všem známý příběh samice Moji, první gorily nížinné odchované v ZOO Praha, která po přestěhování z pražské zoologické zahrady do španělského přírodního parku Cabarcéno porodila samičku Duni. Ta se pak přesunula do skupiny goril v ZOO Praha, kde byla odchována její matka Moja a kde by se Duni mohla stát také matkou a pokračovat v rodové linii.
Ochraně primátů se věnují i další české projekty a nevládní neziskové organizace – například Justice for Nature a její projekty jako Green Life, Oko Země nebo projekt Nejbohatší ekosystémy planety Země (NEPZ).
Dělejme vše pro to, aby naši nejbližší příbuzní nevyhynuli! Jako primáti jsme za své příbuzné odpovědní!
