Každý z nás rád chodí ven, do přírody. Ať už do CHKO, národních parků, rezervací nebo jen vedle do parku před dům. V našem článku se dozvíte o důležitosti chráněných oblastí a jejích přínosu pro současnost i budoucnost.
Fotografie: Mateusz Wyszyński, Pixabay
Národní parky a jiné chráněné oblasti jsou území na souši nebo ve vodě, jejichž účelem je ochrana přírody a biodiverzity na daném území společně se zachováním území pro veřejnost. V současné době existuje přes 4 000 národních parků o různé rozloze a další stále přibývají.
Myšlenka chráněných území je poměrně nová, prvním národním parkem byl Yellowstonský národní park založený v roce 1872. Ve stejném roce vznikla také nejstarší přírodní rezervace v Evropě, a to Fontainebleau u Paříže.
Chráněná území by měla být by obhospodařována co nejpřirozeněji a způsob hospodářství by měl přispívat k ochraně druhů žijících v dané oblasti, místní ekologii nebo migračních tras. Tato území jsou často cílem návštěvníků a přispívají ke vzdělání veřejnosti, inspirují k ochraně přírody nebo například ochraňují místní obyvatelstvo a jejich zvyky.
Důležitost národních parků z hlediska ochrany přírody
Národní parky chrání různé oblasti divočiny a často se zaměřují na ochranu výjimečných oblastí (Adršpašské skály) nebo důležitých druhů (vydry říční). Role, kterou hrají národní parky v ochraně přírody, je nezastupitelná. Tyto oblasti jsou obecně prosté zásahů člověka. V současné chvíli je chráněno 14,8 % světového povrchu a 7,3 % moří. Dle názorů vědců je tato plocha nedostačující. K tomu, aby se zachoval stabilní stav přírody, biodiverzity a absorpce oxidu uhličitého, je nutné chránit alespoň 30 % území.
Fotografie: free stock photos from www.picjumbo.com, Pixabay
Ochrana a zachování biologické rozmanitosti je velmi komplikované a jakákoliv změna v ekosystému může mít velké a nepředvídatelné účinky, ať už pozitivního či negativního rázu.
Uvedeme si dva příklady. V mnoha evropských zemích byl bobr loven až na hranici vyhynutí a v současné době je kladen tlak na jeho reintrodukci (opětovné vysazení bobra) do oblastí jeho původního výskytu, kde v minulosti hrál esenciální roli v říčních ekosystémech. Z ohlodaných stromků a větví si staví přehrady, díky kterým vznikají mokřady, které poskytují domov mnoha druhům zvířat, snižují riziko přívalových povodní a zadržují vodu. Na druhou stranu zadržují také organické sedimenty, které snižují účinek zemědělských odtoků a na dolním toku řeky zapříčiňují větší sucho.
Fotografie: Mr_Incognito_, Pixabay
Druhým příkladem je návrat vlků do Yellowstonského parku.
Vlci byli v Yellowstonském parku vyhubeni ve dvacátých letech 20. století. Od té doby začala místní populace jelenů trávit příliš mnoho času v údolní nivě řeky, kde spásala, na co přišla. Zastavila se tím obnova listnatých dřevin a některé druhy rostlin téměř vymizely. Změnou prošlo také koryto řeky. I přes snahy správců parku uměle snižovat populace jelenů to na stav přírody nemělo kýžený vliv. Proto se v roce 1995 do Yellowstonu vrátila smečka vlků. Během několika let došlo ke změně chování jelenů, kteří opustili údolí a nyní obývají méně zranitelné biotopy. Také došlo k častějším přesunům jeho populací. Díky tomu se mohl obnovit říční porost, klíčový pro biodiverzitu, vrátili se bobři, koryta řeky se díky vrbám stabilizovala, obnovily se mokřady a obecně došlo k nárůstu biodiverzity. Návrat vlků tak nastartoval kaskádový proces, který se dotkl i nejnižších úrovní ekosystému.
Další způsoby využití národní parků
Národní parky nemusí sloužit jen jako konzervant přirozeného prostředí a místo k vzdělávání, mohou také sloužit jako zdroj obnovitelné energie. Ať už by se jednalo o vodní pohon, větrný nebo solární. Státy s rozsáhlým územím národních parků hledají způsoby, jak tento jejich potenciál využít.
Kvůli své vysoké zalesněnosti národní parky přispívají ke snížení skleníkového efektu. Udává se, že národní parky “spotřebují” až 15 % uhlíku. V Bolívii, Venezuele a Mexiku se nachází 25 milionů hektarů lesa, který využije přes 4 miliardy tun uhlíku.
Chráněné mořské plochy mohou zmírnit dopady přírodních katastrof. Korálové útesy nacházející se u pobřeží mírní dopady sil vln tsunami nebo tajfunů. Chráněné horské lesy částečně zmírňují dopady lavin a sesuvů půdy.
Fotografie: Przemysław Krzak from Pixabay
Národní parky nabízejí možnost vzdělávání veřejnosti o důležitosti ochrany přírody a klimatu a o tom, jak změnit své chování za účelem ochrany přírody.
Z ekonomického hlediska je pro stát či místní samosprávu výhodné mít ve své oblasti chráněné území. Návštěvníci platí vstupné do parku, kde se dozvídají o místní fauně a flóře, jí v místních restauracích a jsou ubytováni v lokálních hotelech.
A výhody pro jednotlivce? Procházka po parku zlepšuje fyzické i psychické zdraví, člověk si tvoří vzpomínky a utužuje si různé sociální vazby. Navíc si člověk také zaměstná šedou kůru mozkovou, když se bude snažit najít všechna zvířata a zapamatovat si některou z informací uvedenou v průvodci.
Eliška Coufalová,
Nadace na ochranu zvířat
