Tito pestří exotičtí ptáci obývají převážně tropické oblasti – Austrálii, Tichomoří, Jižní a Střední Ameriku. Jejich rozšíření sahá až k Ohňové zemi, Patagonii a na Nový Zéland. Jsou oblíbenými společníky také v našich domovech, avšak chov většiny druhů papouškovitých ptáků není jednoduchý.
Pokud uvažujete o chovu jiného druhu ptactva než běžně chovaných andulek, kanárků nebo agapornisů, měli byste si to dobře rozmyslet. Někteří velcí papoušci žijí dokonce 50 až 70 let a jsou velmi fixovaní na svého chovatele, je to tedy závazek i na celý život. Ale i u těch nejběžnějších a chovatelsky méně náročných druhů je nutné před jejich pořízením načerpat alespoň základní znalosti a dovednosti o etologii a chovu těchto ptáků, aby byli ve vašem chovu spokojení a zdraví.
Požádali jsme o rozhovor Magdalenu Žohovou, předsedkyni Společnosti Laguna, z.s. (nyní také Centrum Laguna), která o papoušky pečuje již od roku 2000.
Kdy byla založena Společnost Laguna a čím se zabývá?
Laguna oficiálně vznikla na počátku roku 2017, i když jsme naši činnost vykonávali fakticky již od roku 2000, ale pod hlavičkou jiného chovatelského klubu – KPEP (Klub přátel exotického ptactva). Hlavní činností naší Společnosti Laguna je pomoc zvířatům v nouzi, základním projektem je péče o papoušky (nemocné, handicapované, nechtěné). Dalším projektem jsou malé kočkovité šelmy. Velký důraz klademe na osvětu a vzdělávání veřejnosti, nabízíme poradnu pro začínající i pokročilé chovatele, navštěvujeme školy se zábavným výukovým programem a v neposlední řadě prezentujeme naši práci a přednášíme o chovu papouškovitých na akcích pro veřejnost, jakou je i veletrh FOR PETS, který spolupořádá vaše Nadace na ochranu zvířat.
O kolik papoušků jste se za dobu vašeho působení postarali?
V současné době máme v péči přibližně 130 papoušků. Ročně přijmeme průměrně 30 papoušků, některé lze hned umístit k dalším chovatelům, ale většina u nás zůstává natrvalo, případně jsou ve skupinkách umístěni do dočasné péče (tzv. „dočasky“) zajišťované převážně u našich ošetřovatelů. Od založení Společnosti Laguna jsme přijali kolem 250 papoušků.
Jaké druhy jste měli a máte ve své péči?
Početně nejsilnější je skupina kakaduů, nejpočetněji zastoupená druhem kakadu bílý. Za ní jsou hned amazoňané několika druhů, nejvíce je amazoňanů modročelých. Na třetím místě jsou arové, nejčastěji přijímáme ary ararauny. A pak už jsou žakové a eklektusové a papoušci senegalští. V menších skupinkách pak máme pyrury, agapornise, korely a andulky. Občas se objeví mníškové, alexandři, papoušek konžský, kakarikové a australští papoušci (rozely, apod.).
Jak náročný je chov papoušků? Jaká jsou specifika některých druhů?
Chov každého zvířete má svoje specifika. U papoušků musíte zajistit vhodnou voliéru, případně klec a možnost denního proletu. Zajistit správnou výživu, což je nejčastější problém. Každý druh papouška se krmí jinou směsí zrnin a je nutné zajistit sice pestrou stravu s ovocem a zeleninou, ale myslet na střídmost a nepřekrmovat.
U každého jednotlivého druhu musíme zohlednit etologii, nároky na chov i délku života (velcí papoušci se dožívají i 50 až 70 let). Žakové jsou sice nejoblíbenější, ale jsou velmi labilní, protože je chováme jako jedináčky (v přírodě žijí ve velkých hejnech). Amazoňané jsou sice odolnější, ale zvučnější. Rádi si zakřičí, často ráno a večer jako rituál – a jsou slyšet opravdu daleko. Ara je okouzlující, ale velkých rozměrů. Potřebujeme tedy velkou voliéru, ideálně společný pobyt v domě. Opravdu jim nesvědčí samota. A menší druhy arů jsou sice skladnější, ale zato jsou hodně slyšet. A velký pozor na kakaduy – spojenou nádobu lásky a agresivity. Také nezapomínejme, že papoušci mají prašné peří a při chovu v bytě hrozí alergie.
Co byste poradila začínajícím chovatelům?
Určitě začít s méně náročnými druhy, jakými jsou andulky, korely, pyrury, mníšci, kakariki, aymary. A získávat chovatelské znalosti a dovednosti z odborné literatury, od zkušených chovatelů, účastmi na různých chovatelských kurzech, seminářích a akcích. A brát s rezervou “zaručené rady” na sociálních sítích. Tam opravdu píše mnoho lidí, kteří ještě moc zkušeností nemají a mohou sice dobře míněnou radou napáchat velké škody.
Můžete přidat nějaký zajímavý příběh nebo příběhy vašich svěřenců?
To je velmi těžké, protože každý papoušek má svůj vlastní příběh. Asi nejvíc mě zasáhl případ starého kakadua moluckého, který k nám přišel na sklonku svého života. Celých 40 let si ho přehazovali chovatelé mezi sebou a nikdo mu nedal potřebné podmínky k životu. Byl jen zajímavým exponátem na výstavy. Dostali jsme ho v katastrofálním stavu, oškubaného, s otevřenou ránou na hrudi, kterou si sám způsoboval, protože už nechtěl takto žít. A k tomu s poškozenýma očima, zanedbaným zánětem, který způsobil devastaci sítnice a do dvou týdnů nám oslepl úplně. A teprve potom začal jeho veselý život. Měli jsme ho puštěného na volno, ze začátku jsme ho museli navádět a vše znovu naučit. Znal každý kus nábytku, naučil se sám krmit z mističek a o vše si zavolal. Jezdil i na víkendy na zahradu, kde chodil opět na volno. Byl to nesmírně vděčný kakadu.
Co byste si v souvislosti s papoušky nejvíce přála do budoucna?
Asi to, aby si lidé vždy dobře zvážili, jaké možnosti mají a co jsou schopni papouškovi dát. A teprve podle toho si zvolili ten správný druh. A opravdu se na takový příchod nového člena rodiny dobře připravili a vybavili znalostmi. Není nic smutnějšího, než utrápený papoušek odložený někde v koutě bytu, kde žije jenom proto, že ho lidi prostě každý den nakrmí. Pořizujeme si papoušky jako společníky. Spokojený, zdravý a veselý papoušek přináší radost i svému majiteli. A o to tady přeci jde, tak ať se nám to všem daří.
Moc děkujeme, Magdo, za rozhovor a představení Společnosti Laguna a vaší činnosti. Přejeme hodně sil a zdaru do další práce.
Je nám ctí s vámi spolupracovat a patří vám od nadace velké poděkování za vaši přízeň a hlavně za dlouhodobou práci ve prospěch papoušků.
Více o Společnosti Laguna, z.s. / Centru Laguna: https://www.centrumlaguna.cz/
