Tyto hravé a nesmírně chytré tvory mnozí z nás znají spíše z obrázků, než z vlastní zkušenosti a přitom žijí i u nás – v české přírodě.Vydra říční je považována za indikátor čistého životního prostředí a tak jsme si při této příležitosti popovídali s někým, kdo o nich ví opravdu hodně.
Rozhovor nám poskytla Olga Růžičková z Ekocentra Vydra, Českého nadačního fondu pro vydru v Třeboni, kde se věnují nejen ochraně vyder, ale i záchraně dalších volně žijících živočichů. V rozhovoru se dozvíte, jak se vydrám v Česku daří, co dělat, když najdete zraněné zvíře, i co by nám vydra řekla, kdyby mohla mluvit.
Vydra říční je považována za indikátor čisté a zdravé přírody. Jak se za posledních 30 let změnila situace vyder v Česku?
Až do poloviny 19. stol. vydry obývaly celé naše území. Poté došlo k významnému poklesu početnosti nejen u nás, ale i ve většině ostatních evropských zemí. Kromě intenzivního pronásledování lovem tento druh ohrožovaly také regulace vodních toků a prudký nárůst chemického znečištění vod. Vydra se vyskytovala stále vzácněji a v 60. až 80. letech 20. stol. se na území ČR dostala prakticky na pokraj vyhynutí. Postupně došlo díky zákazu některých látek (polychlorovaných pesticidů) k vyčištění vodního prostředí a také díky zákonné ochraně k opětovnému nárůstu početnosti a rozšíření. V 90. letech se vydra vyskytovala v Jižních Čechách s přesahem na Českomoravskou vrchovinu, izolované malé populace žily v Beskydech a v Severních Čechách. Celorepublikové mapování v r. 2016 pak již prokázalo výskyt vyder na téměř celém našem území. Mezi nejvýraznější faktory, které v současnosti ohrožují stabilitu vydřích populací v ČR jsou mortalita na silnicích a nelegální pronásledování (trávení karbofuranem a chytání do želez). Ač se dnes vydří populace u nás jeví stabilní, i do budoucna zůstávají zranitelné. Jak se ukázalo v minulosti, cesta k propadu nemusí být bohužel příliš dlouhá.
Co děláte pro to, aby veřejnost vnímala vydry pozitivně a chápala jejich roli v krajině? Vydry občas budí rozpaky mezi rybáři. Jak se díváte na jejich obavy a jak hledáte rovnováhu mezi ochranou přírody a ekonomickými zájmy?
Běžná veřejnost obvykle nemá s vydrami žádný problém. Problematika určitého konfliktu s rybářskou veřejností je složité téma, které nelze podrobně vysvětlit v několika větách. Tak jen stručně. Kromě toho, že se snažíme přibližovat lidem život vyder, jejich biologii a funkci v ekosystému při našich programech či v článcích, reportážích a pořadech v médiích, tak jsme do řešení této problematiky zapojeni coby odborné pracoviště. Zpracováváme odborné posudky, které jsou součástí žádosti o vyplacení finančních kompenzací škod, které vydra způsobí chovatelům ryb. O náhradu je možné žádat na základě zákona č. 115/2000 Sb., o poskytování náhrad škod způsobených vybranými zvláště chráněnými živočichy. Podílíme se aktivně na jednáních s rybáři, úřady, ministerstvem a dalšími dotčenými skupinami. Naší snahou je vždy hledat cesty, jak konflikty mezi rybáři a vydrami minimalizovat.
Kromě ochrany vyder se věnujete i záchraně dalších živočichů. Můžete nám přiblížit některý konkrétní příběh zvířete, které zůstalo „napořád“ ve vaší péči?
Příběhů je přehršel, ročně v záchranné stanici přijímáme do péče kolem 500 zvířat. Můžeme si povědět třeba o vráně Brůňovi. Obdrželi jsme před dvěma lety telefonát: „Prosím vás, tady je černý pták u kiosku a obtěžuje zákazníky. Bere jim hranolky, sedá na hlavu a vůbec se nebojí.“ No, nebál. Šlo o mladou vránu, kterou někdo odchoval doma. Zda ji poté v dobré víře vypustil či ulétla, nevíme. Takový jedinec se ovšem považuje tak trochu za člověka a jeho pobyt ve volnosti bývá problematický. Má vlastně trvalý handicap psychický – říká se tomu imprinting. A tak Brůňa zůstal u nás a bydlí v expozici, kde pomáhá se vzděláváním návštěvníků.
Vaše expozice „Zvířata s příběhem“ je známá tím, že návštěvníkům přibližuje osudy jednotlivých zvířecích obyvatel. Jaké reakce v lidech vzbuzuje?
Lidé bývají nadšení. Naše trvale handicapovaná zvířata si mohou prohlédnout celoročně samostatně, pro školky, školy i veřejnost pořádáme také programy s průvodcem. Návštěvníci mohou opravdu zblízka uvidět řadu běžných i vzácnějších druhů z naší přírody, a hlavně se seznámit s jejich individuálními příběhy. Dozvídají se u nás praktické tipy, co sami mohou činit pro to, aby byla v bezpečí zvířata v jejich blízkém okolí, jak postupovat při nálezu zraněného živočicha či v jiných problematických situacích. Jde tedy o trochu jiný prožitek než třeba při návštěvě zoologické zahrady.
Můžete sdílet příběh některého zvířete, které se podařilo vrátit do přírody a který vás osobně zasáhl?
Není lehké vybrat, ale asi bych se podělila o jeden z případů z podzimu 2022, u kterého jsme si (ani poprvé ani naposledy) skutečně říkali, že existují věci mezi nebem a zemí. Při noční orbě se traktorista úplnou náhodou rozhodne zastavit a podívat se do otevřené staré meliorační skruže – což jsou mimochodem v naší krajině velmi nebezpečné pasti. A v ní sedí lapen…orel mořský. Náš tehdejší ředitel Honza jej poněkud dobrodružně v silném dešti a za svitu baterky nakonec vyprostil. Nevypadalo to dobře. Orel byl ve špatné kondici, s olámanými drápy až na lůžka a hluboko odřenými křídly, jak se z hluboké betonové skruže marně snažil dostat ven. Po více než půlročním pobytu v naší stanici se však nakonec zotavil natolik, že se mohl navrátit do přírody. To byla opravdu velká radost!
Vaše práce je dlouhodobá a velmi důležitá. Co vás osobně motivuje pokračovat?
Já mám v ekocentru na starosti především ekovýchovnou činnost a PR. Motivuje mne má celoživotní láska k přírodě a zvířatům obzvláště (prapůvodním vzděláním jsem zoolog). Jsem přesvědčena, že předávat zprávu o tom, že tu nežijeme sami a máme odpovědnost i za své zvířecí sousedy, má smysl. Věřím, že naše práce má reálný pozitivní dopad nejen na životy konkrétních zachráněných zvířat, ale především na vztah široké veřejnosti k ochraně přírody obecně.
Co byste poradila lidem, kteří by se chtěli zapojit do ochrany přírody, ale nevědí, kde začít?
Možností je mnoho, ale podržme se tedy našeho tématu zvířecích sousedů. Začít může každý takříkajíc na svém „dvorku“. Máte nebezpečná okna? Polepte je nálepkami nebo pokreslete UV fixem, a zamezte tak nárazům ptáků! Používáte nádoby na dešťovou vodu? Zakryjte je či zabezpečte „vorem“ z prkénka nebo výlezem z pletiva, aby se tu nikdo neutopil! Vlastníte zahrádku? Pěstujte pestré společenstvo, aby stále něco kvetlo, nepoužívejte chemii ani nebezpečné lepové pásy, ponechte divoký kout ježkům, ptákům ještěrkám a hadům a dutý strom netopýrům. Jezdíte autem tam, kde často potkáváte zvěř? Zpomalte! A tak podobně. „Velké věci“ se v ochraně přírody z pozice obyčejného občana většinou ovlivňují nesnadno. Ale naše každodenní konkrétní malé počiny mají pro mnohé živé tvory nedozírný význam!
A na závěr – co by podle vás vzkázala vydra lidem, kdyby mohla promluvit?
Moji milí, já do tohoto světa patřím úplně stejně jako vy. Můžeme tu klidně bydlet společně, ač máme stejné chutě (na ryby).😊
Děkujeme paní Olze Růžičkové i celému týmu z Ekocentra Vydra v Třeboni, že si ve své neúnavné práci našli časové okno na tento rozhovor.
Právě díky lidem, jako jsou oni, můžeme doufat, že vydra a mnohá další zvířata, budou mít v naší krajině své bezpečné místo i nadále.
Motto Ekocentra vydra:
Jsme tu pro přírodu i pro lidi už více než 30 let! Inspirujeme k lásce a respektu ke všemu živému kolem nás a zvířatům obzvláště. Pomáháme v pochopení koloběhu života a přinášíme naději volně žijícím živočichům v nouzi.
Více informací:
https://www.ekocentrumvydra.cz/
https://www.facebook.com/ekocentrumvydra
