Světový den laboratorních zvířat & rozhovor o projektu Druhá šance u Františka

24. duben je Světovým dnem laboratorních zvířat. V České republice je k testování a výzkumu využíváno přibližně 300 tisíc zvířat. Od celkového počtu je třeba odečíst zhruba 150 tisíc zvířat, která jsou sice uvedena jako pokusná, ale jsou to v přírodě kroužkovaní ptáci. Přesto zbývá okolo 150 tisíc zvířat, která v laboratořích trpí.

K pokusům se používají zejména myši, potkani, morčata, králíci, prasata, koně, ale i psi. Psi jsou totiž ochotni nám lidem leccos odpustit.

Foto: Tatiana Bulyonkova, Flickr

Nikdo nepochybuje o tom, že použití pokusných (laboratorních) zvířat stojí za pokrokem v humánní i veterinární medicíně a celé řadě dalších oborů. Nicméně mnoho pokusů není pro pokrok a vědu nezbytně nutných.. Faktem je, že při testování zvířata neskutečně trpí, přestože je problematika pokusů na zvířatech ošetřena a legislativně upravena v českém i evropském právu a projekty pokusů musí být schváleny. Lze jen doufat, že s rostoucím vědeckým poznáním, vývojem alternativních metod k pokusům na zvířatech a s větším důrazem na welfare zvířat bude využití zvířat k testování a pokusům ve vědě a výzkum významně ubývat.

Foto / zdroj: Cruelty Free International

Někteří psi z českých laboratoří mají to štěstí, že se po ukončení pokusů dostanou do péče organizace U Františka, z.s., která na jaře roku 2022 spustila projekt Druhá šance a podařilo se jí zachránit již téměř 200 bíglů.

Tento projekt bychom vám rádi představili. Oslovili jsme tedy Ing. Andreu Gašparec, zakladatelku projektu, trenérku a předsedkyni spolku U Františka, z.s. a položili jsme jí několik otázek.

1/ Jak vznikla myšlenka pomoci laboratorním bíglům?

Myšlenka nevznikla, bíglíci přišli sami…První bíglíci v roce 2019, tenkrát se k nám do zařízení dostali ještě tzv. šedou zónou, díky přispění chovatelů bíglů a dalších lidiček, kterým nebyl osud nešťastných pejsků lhostejný. Na základě této události jsme se začali o problematiku laboratorních zvířat a zejména bíglů, kteří jsou naší srdeční záležitostí, více zajímat.

2/ Jak dlouho už spolupracujete s laboratořemi a kolik bíglů jste za tu dobu přijali do péče?

S laboratořemi jsme navázali kontakt v roce 2019, téměř tři roky běžel “schvalovací” proces našeho projektu “Druhá šance u Františka” v rámci útulku v Borovně na Ministerstvu zemědělství ČR a KVS, aby naše zařízení mohlo tyto bíglíky přijímat. Na jaře roku 2022 k nám dorazila první várka bíglíků propuštěných z laboratoře oficiální cestou. Už ne eutanázie a zbytečná smrt, ale nová šance na život. Možná malý krok pro lidstvo, ale obrovský krok pro tato úžasná stvoření, která si svůj osud laboratorních psů nevybrala. V současné době se blížíme ke dvěma stům bíglíků, kteří mají již nový domov nebo na něj u nás čekají.

3/ Jaké pokusy bývají nejčastěji prováděny na bíglech, kteří k vám přijdou?

Na bíglech se u nás v České republice testují veterinární a humánní léčiva, přípravky a vakcíny. Nejedná se o drogerii ani o kosmetiku. Ti psi, kteří slouží pro potřeby testování humánních léčiv, jsou bohužel usmrcováni a provádí se histopatologické pitvy. Psi z veterinárních testací mají větší štěstí a ve většině se po ukončení pokusů a testování dostávají k nám do zařízení.

4/ V jakém stavu (fyzickém i psychickém) k vám bíglíci přicházejí a jak dlouho trvá, než se dají dohromady a jsou schopni adopce?

Většinou se k nám dostávají psi ve věku 2 – 5 let, kteří již prošli procesem testování. Výjimečně jsou to štěňata nebo starší psi již vyřazení z chovu ve věku kolem 8 let. Laboratoře si většinu psů samy odchovávají. K nám se dostanou jen objektivně zdraví jedinci bez vážnějších trvalých následků. U nás v zařízení probíhá první resocializace těchto pejsků, zvykají si na větší svobodu, běhají ve výběhu, koupou se v jezírku, učí se hrát s hračkami a poznávají, že lidské ruce nemusí způsobovat jen nepříjemné pocity a bolest. Abychom předešli nežádoucímu množení u budoucích majitelů, fenky kastrujeme a pejsky vasektomujeme – to znamená, že jim zůstávají pohlavní hormony, ale nejsou již plodní. Dále ošetřujeme zuby a případné ušní záněty, zvykáme je na obojek, postroj a vodítka. Psychický stav je hodně individuální záležitost, každý pejsek je unikátní a stejně jako u lidí, i zde jsou různé psí osobnosti. Silnější a extrovertní jedinci jsou připraveni jít do nového domova za pár týdnů, u některých citlivých nebo bázlivějších pejsků to trvá měsíce, i roky, než si vybudují sebedůvěru a začnou si užívat psího života…..O to větší radost pak máme z každého drobného pokroku a úspěchu.

5/ Co vás během doby nejvíc překvapilo, zarazilo nebo dojalo?

S odstupem let, kdy u nás v zařízení pracujeme s laboratorními bíglíky, mě příjemně překvapil fakt, jak se postupně a stále zlepšuje fyzický i psychický stav psů opouštějících české laboratoře. Stav psů propuštěných v roce 2025 se nedá absolutně srovnat se stavem v roce 2019. Neznám přesnou odpověď, možná je to tím, že laboratoře ví, že pejskové půjdou do adopcí a ne do kafilérií a se zvířaty zacházejí humánněji nebo je za tímto faktem to, že se o problematice používání laboratorních zvířat, zejména psů a koček, začalo mluvit. Vždyť kolik lidí je nemile překvapeno, že se testování na zvířatech pořád provádí!!! Jsem ze srdce ráda, že se tato problematika otevírá a dostává do povědomí naší veřejnosti. Je to složitý etický problém, o kterém by se mělo více mluvit a vyvíjet úsilí, aby bylo používáno stále méně a méně pokusných zvířat a co nejvíce používat moderní alternativní metody. Jako nejzásadnější bych viděla omezení nesmyslného množství tzv. generických léčiv a přípravků, kdy se nejedná již o nutnost ale pouze o marketing. Tam je pro mě používání laboratorních zvířat neomluvitelné a bude vyžadovat legislativní úpravu.

Pokaždé, když vidím smečku bíglíků ve výběhu, jak se navzájem vesele honí, hrají si a přibíhají se pomazlit s vrtícími ocásky, vím, že to má smysl…Alespoň pro každou jednu zachráněnou psí duši. A oni ví, že se vrátili z druhého břehu řeky Styx. Nesmírně si život užívají a radují se z každé maličkosti. Žijí tady a teď. Měli bychom se od nich učit. Člověk není pánem tvorstva a neměl by druhým způsobovat utrpení. I zvířata mají vědomí, komunikují, cítí bolest a strach, a proto bychom měli s každou duší jednat a zacházet s láskou a s respektem.

………………………………………………………………………………………………………………………………………………………………

Moc děkujeme, Andreo, za poskytnutý rozhovor a hlavně za vaši úžasnou práci, kterou pro psy a zvlášť bíglíky s nelehkým osudem děláte. A děkujeme za V/vaši spolupráci s naší Nadací na ochranu zvířat. Přejeme hodně sil, úspěchů a štěstí do další práce!