Toulavá a opuštěná zvířete z pohledu nových zákonů

12.09.2008

Toulavá, opuštěná a ztracená zvířata


Podle § 3 písm. h) zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), je toulavým zvířetem zvíře v lidské péči, které není pod trvalou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a které se pohybuje volně mimo své ustájení, výběhové prostory nebo mimo domácnost svého chovatele. Jde tedy o zvíře, které není bez pána, ale které svému chovateli jen dočasně uteklo. Je porušením chovatelovy povinnosti, když mu zvíře unikne.


Podle § 3 písm. i) zákona opuštěným zvířetem je zvíře původně v lidské péči, které není pod přímou kontrolou nebo dohledem fyzické osoby nebo chovatele a ze zjištěných skutečností vyplývá, že ho jeho chovatel opustil s úmyslem se jej zbavit nebo ho vyhnal.


Opuštění zvířete je porušením zákona a takovému chovateli hrozí sankce za spáchaný správní delikt. Přesto se však takové případy stávají a civilizovaná společnost se musí o taková zvířata postarat. Kromě toho vznikají problémy se ztracenými zvířaty. Právní základ pro nakládání s opuštěnými a ztracenými zvířaty najdeme v občanském zákoníku. Podle teoretické právní konstrukce se v soukromoprávních vztazích zachází se zvířaty, jako kdyby byly věcí. Proto se na ně vztahuje § 135 občanského zákoníku, který zní:


㤠135

(1) Kdo najde ztracenou věc, je povinen ji vydat vlastníkovi. Není-li vlastník znám, je nálezce povinen odevzdat ji obci, na jejímž území k nálezu došlo. Nepřihlásí-li se o ni vlastník do 6 měsíců od jejího odevzdání, připadá věc do vlastnictví této obce.

 

(2) Nálezce má právo na náhradu nutných výdajů a na nálezné, které tvoří deset procent ceny nálezu. Zvláštní právní předpis může jinak upravit oprávnění toho, kdo věc našel nebo ohlásil.

 

(3) Přihlásí-li se vlastník věci, která byla odevzdána obci podle odstavce 1, před uplynutím lhůty 6 měsíců od jejího odevzdání obci, je vlastník věci povinen nahradit obci náklady, které jí v souvislosti s opatrováním věci vznikly.

 

(4) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na věci skryté, jejichž vlastník není znám, a na věci opuštěné.

 

(5) Ustanovení odstavců 1 až 4 se nepoužije, stanoví-li zvláštní právní předpis jinak.“



Opuštěná nebo ztracená věc včetně zvířat, jak vyplývá z občanského zákoníku, patří do péče obce nebo města (dále jen „obec“). Nálezce si je tedy nemůže ponechat. Obec má povinnost se o opuštěná a ztracená zvířata postarat, a tedy má i hradit náklady spojené s péčí o zvířata v útulku. Obce mohou pro taková zvířata (zejména se v praxi jedná o psy a kočky) zřizovat útulky nebo uzavírat smlouvy o péči s útulky soukromými. Větší města mají též smlouvu s odchytovou firmou.


V souladu s výše uvedenou dikcí § 135 občanského zákoníku se zvíře, o které se jeho majitel nepřihlásí do 6 měsíců od jeho převzetí obcí, stává majetkem obce. Obec pak může zvíře prodat, darovat a podobně. Pokud jde o usmrcení zvířete, vztahuje se na ně § 5 zákona. V případě, kdy se majitel zvířete přihlásí, má obec právo, aby jí uhradil náklady, které na péči o jeho zvíře vynaložila.


Před uplynutím těchto 6 měsíců obec rovněž může zvíře předat jiné osobě do péče, ale nemůže zde zatím jít o převod vlastnictví.


Zákon obcím dává určité pravomoci v § 13b:

Text zákona platící do 1.10.2008:

§ 13b

Toulavá a opuštěná zvířata

(1) Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provést

a) informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči,

b) finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku,

c) trvalé označování všech psů v obci prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetování nebo identifikace čipem, a evidenci jejich chovatelů,

d) odchyt toulavých a opuštěných zvířat,

e) podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů a koček podporováním jejich sterilizace.

(2) Opatření podle odstavce 1 písm. c) stanoví obec obecně závaznou vyhláškou.“



Text platící od 1. 10. 2008:

§13 b

Toulavá a opuštěná zvířata

(1) Obec může k regulaci populace toulavých a opuštěných zvířat provádět

 

a) informační, osvětové a jiné účelově cílené preventivní aktivity zaměřené na prohloubení odpovědného chování člověka k zvířatům, zejména k zvířatům v lidské péči,

 

b) finanční nebo jiné zvýhodnění osob, které se ujaly péče o toulavé nebo opuštěné zvíře, zejména psa nebo kočku,

 

c) odchyt toulavých a opuštěných zvířat osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona,

 

d) podporu činnosti k uskutečnění regulace populace omezováním nekontrolovaných zdrojů potravy a neplánovaného rozmnožování psů a koček podporováním jejich sterilizace.

 

(2) Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit chovatelům povinnost nechat trvale označit psy, kteří dosud označeni nejsou, osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Obec může obecně závaznou vyhláškou stanovit povinnost přihlásit psy do evidence a upravit náležitosti a způsob vedení evidence označených psů a jejich chovatelů.

 

(3) Obec může nechat trvale označit osobou odborně způsobilou k výkonu této odborné veterinární činnosti podle veterinárního zákona toulavé a opuštěné psy v obci, kteří dosud označeni nejsou, a to prostředky, které způsobují při aplikaci jen mírnou nebo přechodnou bolest, zejména tetováním nebo identifikací čipem. Označení těchto psů hradí obec. Přihlásí-li se chovatel psa nebo zjistí-li jej obec, je povinen obci jí vynaložené náklady na označení toulavého psa nahradit.“

 

____________________


Nezaměnitelné označování psů je významné v případě psů ztracených nebo toulavých, protože se tak snadno zjistí jeho majitel a zvíře nemusí být dáno do útulku.


V Praze byla povinnost nezaměnitelného označování psů zavedena obecně závaznou vyhláškou č. 18/2004 Sb. hl. m. Prahy, kterou se novelizovala obecně závazná vyhláška č. 23/2003 Sb. hl. m. Prahy, o místním poplatku ze psů (vydaná na základě zákona č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů).Vyhláška č. 18/2004 zavedla povinnost, že v Praze každý pes starší 6 měsíců musí být trvale označen (mikročipem nebo tetováním) a centrálně zaregistrován. S tím souvisí v případě mikročipu úleva za poplatky ze psa po dobu dvou let – za každý rok ve výši 350 Kčs. U ztraceného psa se pak s pomocí čtečky snadno najde jeho majitel.


Útulky:

Obce mohou pro ztracená či opuštěná zvířata (zejména se jedná o psy a kočky) zřizovat útulky nebo uzavírat smlouvy o péči s útulky soukromými. Větší města mají též smlouvu s odchytovou firmou.


Útulky tedy mohou být obecní nebo soukromé, pracující na základu smlouvy s obcí. V praxi se někdy stává, že obec platí jen na ty psy, které do útulku předá policie nebo obec. Pokud je zvíře nalezené třeba uvázané u plotu útulku, některé obce odmítají péči o ně hradit. To však není správný postup. Jestliže to je prokazatelně ztracené nebo opuštěné zvíře, péče o ně patří do působnosti obce a obec by je měla materiálně zabezpečovat.


Při nálezu opuštěného nebo ztraceného zvířete se obvykle v praxi nález hlásí obecnímu (městskému) úřadu, ve větších městech je možno jej hlásit městské policii, pak často nastupuje odchytová služba a zvíře je umístěno v útulku. Je možné též zvíře rovnou předat do útulku. Útulek by to ale měl příslušnému obecnímu úřadu neprodleně ohlásit. Důležitá a velmi prospěšná je činnost útulků v nalézání nových chovatelů pro tato zvířata. V současné době jsou úspěšné různé umisťovací výstavy, dobročinné akce, oznámení na internetu atd.


Odchyt toulavých a opuštěných zvířat, zejména psů a koček, je upraven rovněž v zákoně č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, a to v § 42. Provádí jej osoba odborně způsobilá a vykonávající  tzv. veterinární asanaci, a to na žádost obce, Policie ČR nebo obecní (městské) policie.

Odchycené zvíře se podle veterinárního zákona vydá

  • jeho chovateli

  • utratí se, rozhodne-li tak krajská veterinární správa z nákazových nebo diagnostických důvodů, vyžaduje-li to povaha nebezpečné nákazy a okolnosti případu; náklady na utracení zvířete hradí stát

  • nabídne se příslušnému občanskému sdružení nebo se umístí v útulku pro zvířata.

Poznámka:

Zde je určitý nedostatek veterinárního zákona, protože je tu rozpor s občanským zákoníkem a zákonem na ochranu zvířat proti týrání. Když opuštěné či ztracené zvíře náleží do péče obce, mělo by to být ve veterinárním zákoně formulováno tak, že se zvíře předá obci nebo se souhlasem obce občanskému sdružení či útulku. Přinejmenším by v dnešní praxi sdružení a útulky, pokud jim je zvíře v rámci veterinární asanace předáno, to měly neprodleně oznámit příslušnému obecnímu úřadu, který by pak měl posoudit, zda tam zvíře ponechá – aby bylo právu učiněno zadost.



Mezi pravomoci obce v souvislosti s chovem psů je pro doplnění nutno zmínit zákon č. 565/1990 Sb., o místních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Obce mohou vybírat zákonem stanovené místní poplatky, včetně poplatku ze psů – konkrétní výši poplatku si určí obecně závaznou vyhláškou..


Zpracovala Judr. Jana Prchalová

 

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři
 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist