Je zvíře věc?

27.08.2008

Je zvíře věc?

Návrh nového občanského zákoníku ve vztahu k ochraně zvířat

V současné době je ve vnějším připomínkovém řízení návrh nového občanského zákoníku. Jedná se o jeden z nejvýznamnějších zákonů v našem právním řádu, přesně řečeno jde o rekodifikaci soukromého práva. To znamená, že upravuje na rozdíl od veřejného práva vztahy rovnoprávných subjektů (zejména vlastnické právo, závazkové právo atd.). Návrh připravoval řadu let pod záštitou Ministerstva spravedlnosti tým autorů v čele s profesorem Karlem Eliášem.

1. Navrhovaný kodex se významně dotýká i postavení zvířat v České republice. Zásadní změnou, kterou je nutno uvítat, je, že zvíře se přestane považovat za věc. Ust. § 423 návrhu zní:

§ 423

Živé zvíře není věc. Ustanovení o věcech se na zvíře použijí přiměřeně jen v rozsahu, ve kterém to neodporuje jeho povaze živého tvora ani ustanovením zvláštních zákonů vydaných k ochraně zvířat.“

Zde je konečně úprava deklarující tu skutečnost, že zvíře je cítící bytostí. Vycházelo se z podobných úprav v jiných státech, zejména rakouské, polské a dalších. Pokud se jedná o živá zvířata, návrh stanoví, že ustanovení o věcech jsou na ně aplikovatelná analogicky, i když s dvěma omezeními. Pokud speciální zákony stanoví něco jiného, musí jim obecná ustanovení o věcech podle občanského zákoníku v právním smyslu ustoupit (bude se jednat např. o zákon č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání, ve znění pozdějších předpisů). Kromě toho samotný návrh vylučuje použití takových ustanovení o věcech, kde by to odporovalo povaze živého tvora.

K tomu pro úplnost lze doplnit, že zvířetem je v našem právním řádu obecně míněn obratlovec [viz definice v § 3 písm. a) zákona na ochranu zvířat proti týrání]. V právním řádu se ještě vyskytuje pojem živočich (např. zákon č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů), který zahrnuje i bezobratlé. Z toho lze vyvodit, že zvláštní postavení podle § 423 navrhovaného občanského zákoníku bude platit v postatě pro obratlovce, tj. ve smyslu zákona č. 246/1992 Sb. Výkladově velmi významné je to, že se na zvíře přiměřeně budou používat ustanovení pro věci, např. kupní smlouva, jejímž předmětem je zvíře, přepravní smlouva, majetkové záležitosti atd. Navrženou úpravu postavení zvířat je však nutno domyslet a dotáhnout do všech aspektů, aby to zvířatům spíše nakonec v praxi neuškodilo. Takovým případem může být dále kriticky zmiňovaná úprava ztracených nebo opuštěných zvířat, popř. úprava v dalších zákonech. V řadě případů mohou vzniknout výkladové problémy. Např. podle trestního zákona může být uložený trest propadnutí věci, což by u týraného zvířete často bylo vhodné. Naskýtá se hned otázka, zda i zde bude stačit dikce § 423, podle níž se na zvíře přiměřeně použije ustanovení o věcech, nebo zda bude nutno v tomto smyslu trestní zákon novelizovat. A takových případů bude celá řada.

Jednou ze základních věcí, kterou je nutné řešit při budoucí aplikaci navrhovaného občanského zákoníku, je vztah navrhovaného zákoníku k dnes platným zvláštním zákonům, které jím nebudou zrušeny. To zřejmě řeší § 2753 odst. 2 návrhu, který zakotvuje subsidiární (podpůrné) postavení návrhu občanského zákoníku ve vztahu ke zvláštním zákonům.Podle toho tedy budou přednostně aplikovány zvláštní právní předpisy – např. u přepravy živých zvířat to bude oproti obecné přepravní smlouvě bude především Nařízení Rady (ES) č. 1/2005 o ochraně zvířat během přepravy a souvisejících činností a o změně směrnice 64/432/EHS a 93/119/ES a nařízení (ES) č. 1255/97 a jej doplňující pasáže zákona na ochranu zvířat proti týrání.

Lze doporučit, aby toto ustanovení bylo dopracováno i z hlediska majetkových práv. Dnes platí, že volně žijící živočich není ničím vlastnictvím až do svého zajetí (které musí proběhnout v souladu s jinými zákony – viz např. zákaz odchytu zvláště chráněných živočichů). Není to stanoveno explicitně, spíše se to vyvozuje z různých zákonů. To by mělo být v občanském zákoníku ošetřeno. Doporučujeme proto tuto skutečnost posoudit a zohlednit s přihlédnutím k již navrženým ustanovením hlavy IV, která upravuje věci a jejich rozdělení.

2. Další ustanovení týkající se zvířat je v § 40 návrhu - omezení práva nezletilých nabývat zvíře do vlastnictví.Toto ustanovení zní:

§ 40

Nezletilý mladší patnácti let není způsobilý uzavřít úplatnou smlouvu, na jejímž základě lze nabýt vlastnické právo ke zvířeti v zájmovém chovu, ledaže s tím jeho zákonný zástupce nebo soud vyjádří souhlas.“

Tato úprava má svůj ekvivalent v § 13 odst. 4 zákona na ochranu zvířat proti týrání. Mělo by se zvážit zrušení slova „úplatnou“, aby se zákaz ve smyslu § 40 rozšířil i na jiné druhy smluv, např. darovací (pokud například někdo daruje osobě mladší 15 let zvíře, nespadal by pod tuto úpravu) apod. Tím by se důsledněji zajistila ochrana zvířat před neodborným či krutým zacházením. Šlo by to sice nad rámec Evropské dohody o ochraně zvířat v zájmovém chovu, ale ta přísnější úpravu připouští. 

Nesystémově však při srovnání působí § 51 návrhu – právní jednání nesvéprávných osob:

§ 51

(1) Právní jednání nesvéprávného se považuje za platné, schválí-li je dodatečně v přiměřené době opatrovník, nebo i jednající sám, pokud mezitím svéprávnosti opět nabyl.

2) Právní jednání, které osoba zbavená svéprávnosti nebo osoba ve svéprávnosti omezená učinila samostatně v nevýznamných a běžných záležitostech každodenního života, se považuje za platné.“

Domníváme se, že i zde v § 51 na rozdíl od příliš vágního navrženého textu by to mělo být u zvířat specifikováno stejně jako u dětí v § 40 a jako v zákoně na ochranu zvířat proti týrání, a že by zde tedy mělo být výslovně řečeno, že nesvéprávná osoba nesmí nabýt vlastnické právo k zvířeti, ledaže s tím jeho zákonný zástupce nebo soud vyjádří souhlas.

3. Dosavadní občanský zákoník upravuje právní režim věcí opuštěných a ztracených v § 135 (zvíře které je dnes z právního hlediska v režimu věci, se tím rovněž řídí). K tomu přistupuje ještě zvláštní právní úprava v § 13b zákona na ochranu zvířat proti týrání a v § 42 veterinárního zákona.

Nová úprava v návrhu občanského zákoníku rozlišuje mezi opuštěnými věcmi a zvířaty:

Přivlastnění

§ 937

(1) Věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci.

(2) Nepřivlastní-li si nikdo opuštěnou movitou věc, stává se jejím vlastníkem obec, která ji nalezne na svém území.

(3) Opuštěná nemovitá věc připadá do vlastnictví státu. Neujme-li se však stát její držby nebo nebude-li vlastnické právo státu zapsáno do veřejného seznamu, může věc vydržením nabýt kdokoli.

§ 938

(1) Zkrocené zvíře, které vlastník nestíhá a které se ani samo k vlastníkovi v přiměřené době nevrátí, ač mu v tom nikdo nebrání, se stává zvířetem bez pána a smí si je přivlastnit na soukromém pozemku jeho vlastník, na veřejném statku pak kdokoli. Platí, že přiměřenou dobou pro návrat zvířete k vlastníkovi je doba šesti týdnů.

(2) Odstavec 1 se nepoužije, je-li zvíře označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.

§ 939

(1) Divoké zvíře je bez pána, dokud žije na svobodě.

(2) Zajaté zvíře se stane zvířetem bez pána, jakmile získá znovu svobodu a jeho vlastník je bez prodlení a soustavně nestíhá ve snaze je znovu zajmout. Takové zvíře se však zvířetem bez pána nestane, je-li označeno takovým způsobem, že lze jeho vlastníka zjistit.

§ 940

Zvíře v zoologické zahradě a ryba v rybníku nebo podobném zařízení, které není veřejným statkem, bez pána není.

§ 941

(1) Věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.

(2) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k movité věci po dobu tří let, považuje se věc za opuštěnou. Byla-li movitá věc nepatrné hodnoty zanechána na místě přístupném veřejnosti, považuje se za opuštěnou bez dalšího.

(3) Nevykonává-li vlastník vlastnické právo k nemovité věci po dobu deseti let, má se za to, že ji opustil.

§ 942

Přivlastnil-li si někdo opuštěnou věc zapsanou ve veřejném seznamu, může se domáhat, aby byl stav zápisů uveden do souladu se skutečným právním stavem.

Nález

§ 943

Má se za to, že si každý chce podržet své vlastnictví; kdo věc najde, nesmí ji považovat za opuštěnou a přivlastnit si ji.

§ 944

(1) Ztracenou věc vrátí nálezce tomu, kdo ji ztratil, nebo vlastníkovi proti úhradě nutných nákladů a nálezného.

(2) Nelze-li z okolností poznat, komu má být věc vrácena, a nemá-li věc jen nepatrnou hodnotu, oznámí nálezce bez zbytečného odkladu nález obci, v jejímž obvodu byla věc nalezena, zpravidla do tří dnů; byla-li však věc nalezena ve veřejné budově nebo ve veřejném dopravním prostředku, odevzdá nálezce nález provozovateli těchto zařízení, který se zachová podle zvláštních právních předpisů, a není-li jich, postupuje, jako by byl nálezcem.

§ 945

(1) Obec vyhlásí nález obvyklým způsobem.

(2) Nepřihlásí-li se v přiměřené době ten, kdo věc ztratil a má-li ztracená věc značnou hodnotu, učiní obec vhodné opatření, aby nález vešel v širší známost.

§ 946

(1) Obec rozhodne, jak bude nalezená věc uschována. Souhlasí-li s tím nálezce či jiná osoba a je-li to vhodné, může obec rozhodnout, že věc bude uschována u této osoby. Věci značné hodnoty, zejména peníze o vyšší částce, obec odevzdá zpravidla do soudní úschovy nebo je uloží jiným vhodným způsobem.

(2) Věc, která se bez patrné škody uschovat nedá, prodá obec ve veřejné dražbě a s výtěžkem naloží podle odstavce 1; předtím však odečte vlastní náklady s dosavadní správou věci.

§ 947

Věc nebo výtěžek za ni stržený vydá obec včetně plodů a užitků a po odečtení nákladů a nálezného tomu, kdo věc ztratil, nebo vlastníkovi, pokud se přihlásí do jednoho roku od vyhlášení nálezu.

§ 948

(1) Nálezné náleží nálezci i tehdy, když lze vlastníka zřejmě poznat ze znamení na věci, anebo z jiných okolností.

(2) Nálezné činí desetinu ceny nálezu. Má-li však ztracená věc hodnotu jen pro toho, kdo ji ztratil, nebo pro jejího vlastníka, vyměří se nálezné podle slušného uvážení.

§ 949

(1) Nepřihlásí-li se nikdo o věc do jednoho roku od vyhlášení nálezu, může nálezce užívat věc nebo výtěžek za ni stržený jako poctivý držitel.

(2) Přihlásí-li se ten, kdo věc ztratil, nebo její vlastník později, vydá se mu věc nebo výtěžek za ni stržený po zaplacení nákladů a nálezného.

(3) Uplynou-li tři roky od vyhlášení nálezu, nabude nálezce vlastnické právo k věci nebo k výtěžku za ni strženému.

§ 950

(1) Je-li nalezeno zvíře zjevně určené k zájmovému chovu a nepřihlásí-li se o ně nikdo do dvou měsíců od vyhlášení nálezu, nabude nálezce k zvířeti vlastnické právo.

(2) Prohlásí-li nálezce obci, že zvíře nabýt nechce, a svěří-li se zvíře neodvolatelně zvířecímu útulku, může takové zařízení se zvířetem volně nakládat, pokud se o ně nikdo nepřihlásí do dvou měsíců ode dne, kdy bylo zvíře zvířecímu útulku svěřeno; byl-li nález vyhlášen až po předání zvířete, počne lhůta běžet od vyhlášení nálezu.

§ 951

Prohlásí-li nálezce obci, že nalezenou věc nabýt nechce, přechází jeho právo věc nebo výtěžek za ni stržený užívat a nabýt na obec, v jejímž obvodu byla věc nalezena. Nabytím vlastnického práva vzniká obci povinnost zaplatit nálezci nálezné.

§ 952

Nálezci, který nález neoznámí, přisvojí si jej nebo jinak poruší své povinnosti, nenáleží úhrada a nálezné, ani nemůže nález užívat nebo nabýt k němu vlastnické právo podle § 949 . Tím není dotčena jeho povinnost nahradit škodu.

§ 953

Nalezne-li nějakou věc několik osob zároveň, jsou oprávněny i zavázány společně a nerozdílně. Spolunálezcem je i ten, kdo věc spatřil a snažil se ji dosíci, třebaže se jí dříve uchopil někdo jiný.“

Tato úprava rozhodně není optimální. Jednak se zde vůbec nerozlišuje mezi volně žijícím zvířetem, které má svůj přirozený domov v přírodě a které lze vypustit zpět do přírody, a mezi zvířetem domestikovaným, u něhož by takové vypuštění do přírody bylo týráním (jak ostatně stanoví i zákon na ochranu zvířat proti týrání). Dalším problémem je, že se zde jasně nestanoví, kdo se bude o zvíře starat, když je závislé na lidské péči a když je jeho nálezce nechce.

K zdokonalení této úpravy bychom navrhovali do § 937 odst. 2 doplnit větu „To platí i pro opuštěné nebo ztracené zvíře“. Pokud nebude takováto právní konstrukce, jaká ostatně dnes platí, nebo pokud nebude naformulována jiná obdobná úprava povinnosti ujmout se takového zvířete, může nastat situace, že o zvíře se nikdo nepostará! Je to jednoznačně nehumánní a oproti současnosti krok zpět. Pokud jde o tato zvířata, hovoří § 938 a násl. jen o tom, že se opuštěného zvířete „může“ někdo ujmout (nálezce, popř. útulek), ale neřeší situaci, kdy se nikdo zvířete nebude chtít ujmout. Ani ten útulek tak nemusí učinit, to není v návrhu vůbec dořešeno. Je nutno to označit jako neetické a požadovat dostatečnou provázanost se zákonem na ochranu zvířat proti týrání.

Pro doplnění bychom ještě navrhovali v § 946 odst. 1 doplnit větu „S opuštěným nebo ztraceným zvířetem obec naloží obdobně, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak“. Důvody jsou stejné jako u § 937 a násl.

4. Další pasáž týkající se zvířat je v § 2662 – 2665:

Škoda způsobená zvířetem

§ 2662

Způsobí-li škodu zvíře, nahradí ji jeho vlastník, ať již bylo pod jeho dohledem nebo pod dohledem osoby, které vlastník zvíře svěřil, anebo se zatoulalo nebo uprchlo. Osoba, které zvíře bylo svěřeno nebo která zvíře chová nebo jinak používá, nahradí škodu způsobenou zvířetem společně a nerozdílně s vlastníkem.

§ 2663

Slouží-li domácí zvíře vlastníku k výkonu povolání či k jiné výdělečné činnosti nebo k obživě, anebo slouží-li jako pomocník osoby zdravotně znevýhodněné, zprostí se vlastník povinnosti k náhradě, prokáže-li, že při dozoru nad zvířetem nezanedbal potřebnou pečlivost, anebo že by škoda vznikla i při vynaložení potřebné pečlivosti. Za týchž podmínek se povinnosti k náhradě zprostí i ten, komu vlastník zvíře svěřil.

§ 2664

(1) Odňala-li třetí osoba svémocně zvíře vlastníku nebo osobě, které vlastník zvíře svěřil, nahradí třetí osoba škodu způsobenou zvířetem sama, prokáže-li vlastník nebo osoba, které vlastník zvíře svěřil, že odnětí nemohly rozumně zabránit; jinak společně a nerozdílně s nimi.

(2) Kdo zvíře svémocně odňal, nemůže se zprostit povinnosti k náhradě podle § 2662.

§ 2665

(1) Kdo zastihne na pozemku cizí zvíře, může, působí-li mu zvíře škodu, zadržet tolik kusů, kolik stačí ke krytí vzniklé škody. Neuplatní-li však právo na náhradu škody u povinné osoby do osmi dnů, je povinen zvíře vrátit; vrátí je také tehdy, dá-li mu jeho vlastník přiměřenou jistotu.

(2) Kdo zadržel cizí zvíře, pečuje o ně jako schovatel.“

5. Úvaha, co ještě do navrhovaného zákoníku doplnit: V současné právní úpravě chybí možnost rychlého zákroku ve prospěch týraného zvířete. Proto by stálo za úvahu rozšířit § 18 – svépomoc, aby byla možnost svépomoci dovolená i na pomoc dětem, bezmocným osobám a rovněž zvířatům. Navíc by doplněná úprava lépe korespondovala s § 2635 a 2636.

6. Účinnost navrhovaného občanského zákoníku zatím není přesně stanovena. Tento zákon čeká ještě dlouhá cesta k publikaci ve Sbírce zákonů. Po ukončení vnějšího připomínkového řízení budou došlé připomínky, jichž bude jistě obrovské množství, na Ministerstvu spravedlnosti vyhodnocovány a poté zpracován výsledný text, který bude předložen ke schválení postupně vládě a oběma komorám Parlamentu ČR a poté předložen k podpisu prezidentu republiky. Pak teprve bude publikován ve Sbírce zákonů. Nelze příliš počítat s tím, že by tento zákon nabyl účinnosti v krátké době.

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři

 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist