Tři čivavy narozené bez předních nohou

19.08.2008

Tři čivavy narozené bez předních nohou

Venuše, Karmen a Pablo měli obrovské štěstí. Na první pohled by se tak nezdálo, neboť se všechny tři čivavy narodily bez předních nohou. Tato deformace vznikla jako důsledek nevhodného šlechtění a proto měla být štěňátka utracena. Naštěstí je před rokem z „psí farmy“ ve Virginii zachránila jedna americká organizace, která pro ně vytvořila sponzorský program

(secure.ga4.org)

Díky zájmu a ochotě sponzorů se dnes mohou čivavy radovat z plnohodnotného života. Při venčení používají speciální „invalidní vozíky“. Nedávno se k těmto třem mušketýrům přidala ještě čtvrtá čivava – Scooter. Toto jméno dostal díky své vášni rychle běhat, nebo spíše jezdit, na svém vozíku kolem dokola.

Čtyři čivavy tedy tvoří nerozlučnou partu. Jsou všude spolu a jejich vzájemnou starostlivost a péči by jim mohl závidět leckterý člověk.

(Fotky i se zdrojem : www.nsalamerica.org)

PROČ ?

Je to přece jasné: roztomilí, drobní psíčci , hladká, teplá tělíčka láskyplný dotek člověka zrovna přitahují. Bez předních nožiček a bez šance žít dál, krutě poznamenaní lidskou snahou „vyšlechtit“ je z jejich současné podoby do živé kuriozity - roztomilá, miniaturní zvířátka, kde usednou, tam zdobí. Jak je nechat bez pomoci ?!! A tak se zvedla vlna lidského soucitu a dostala podobu vozíčků místo předních nožek – a šance chodit, běhat, radovat se z pohybu, protože téhle výsady přirozeného života jim dobří lidé dopřáli vrchovatě. Za velké pozornosti médií a empatického souhlasu veřejnosti…

Tak ještě otázku: Co jiná mláďata? Třeba velkooká, bezbranná telátka, která žalostné volání matek s plnými vemeny mléka slyší už jen uvázaná nakrátko v boxu, kde jakýkoli přirozený pohyb je nemožný. Mléko matek bude zužitkováno zcela jistě, protože člověk rád pije zdravé kravské mléko (kupodivu plnohodnotně kojící lidské matky jsou „in“ až s nejmodernějšími výzkumy pediatrů a v dohlednu je ještě doba, kdy umělá kojenecká výživy se lidem jevila jako naprostá samozřejmost). Tele ovšem bude také zužitkováno, například v telecím ragú…

A žlutá,nadýchaná kuřátka, odsouzená buď ke čtyřicetidennímu životu, aby jako kuřata masná prožila svůj osud ve velkochovných halách bez přístupu denního světla, dospívala do jateční váhy na podestýlce prosáklé vlastními výkaly, bez možnosti jakéhokoli přirozeného chování a završila svůj osud narvána do přepravních klecí a pak na jatkách umírala zavěšena za nohy, omráčena ne vždy spolehlivě,vykrvena a pak, mnohá zaživa, spařena vařící vodou…

A jiná kuřátka, která nemají perspektivu nosnic a před sebou živoření v klecových chovech, jsou hned po vyklubání zahubena plynem nebo tazvaným homogenizátorem, uzpůsobeným na drcení živočišných a rostlinných tkání…

A selátka, růžově sametová jako dětské hračky, přisátá k cecíkům matky oddělené přÍslušným kovovým brlením…je třeba pít, růst, přibývat. Ne batolit se kolem matky. K tomu dobře prosperující velkochovy opravdu nejsou! Jsou tu proto, aby vyráběly maso.

… a pak jsou tu ty vozíčky pro postižené psíčky. Lidský soucit a okamžitá pomoc. Co všechno je v tom prostoru mezi soucítěním, kterého jsme schopni okamžitě – a soucítěním se stejně živými, cítícími, trpícím tvory – malými i velkými? Mezi těmi, které jsme učinili napůl lidmi a dali jim premisu našich kamarádíčků a mazlíčků (ne , to není míněno pejorativně!) - a těmi, které potkáváme denně – na našem talíři.

TEN TALÍŘ???

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři

 




   
 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist