Jen blázen by opustil cestu, kde se mu dobře jde

21.10.2007

Svět zvířat mnohé z nás fascinuje. Svou přirozenou bezprostředností, svými specifickými přírodními zákony, které nelze nijak obelstít. I když třeba přírodu obdivujeme, neznamená to však, že se o ni dokážeme pravidelně a soustavně starat. A tak se často stává, že mnozí přecení své síly a pořídí si domů zvířátko, o které nedokáží dostatečně pečovat.

Velmi často se jedná o psa, tvora člověku zřejmě nejbližšího. Nestačí opírat se o pořekadlo “pes, přítel člověka”, k němu musíte přidat ještě druhou část: “člověk, přítel psa”. Povšechná znalost biologických potřeb psa (které samy o sobě ve své každodenní pravidelnosti dávají některým majitelům dostatečně zabrat) k výchově psa rozhodně nestačí.

Každý pes je v podstatě osobnost a pokud si toto lidé pořizující si nové zvíře, neuvědomují, měli by od svého úmyslu okamžitě ustoupit. V opačném případě totiž pak nešťastní pejskové končí v útulcích...


Iveta Sadílková v jednom takovém psím útulku pracuje. Iveta je přirozeně milovník psů, ale i zvířat obecně. Kynologii se věnuje již víc než deset let a v současnosti se zabývá i výcvikem psů pro veřejnost (do budoucna doufá v oficiální psí školu). Učí pejsky poslušnosti a jejich páníčky zase tomu, jak s pejsky jednat. Na stránkách www.vaspes.estranky.cz, které dokumentují její činnost, jsem našla zajímavou věc.
Iveta zde doslova píše: výcvik opravdu nelze stavět na dosažených výsledcích vašich předcházejících psů, ale každý pes potřebuje jiný přístup a výcvikový plán daného psa je třeba pořádně promyslet. Když člověk čte takový důležitý poznatek, uvědomí si do důsledků, že vztah mezi pánem a jeho psem je skutečně psychologie jako každá jiná. Iveta se v ní může považovat za skutečného odborníka. Mimochodem, mám osobní zkušenost, že už podle mimoděk zahlédnuté fotografie Iveta pozná, že buď vodíte psa na špatné straně, nebo jste mu špatně navlékli stahovací obojek (jako v mém případě). Poradit však dokáže s mnohem složitějšími problémy, a to především s neposlušností psa.




• Dá se říci, jaké plemeno či pohlaví psa je pro výchovu nejsnazší, nebo má opravdu každý pes svou povahu?

Tady platí: “Každý pes, jiná ves.” Každé plemeno má svůj původ, které odráží jeho charekteristické rysy, ovšem jsou i jedinci daného plemene, kteří se chování vepsanému standardem zcela vymykají. Z mých zkušeností se mi pro výchovu i výcvik jeví “lehčí” feny, jsou více poddajnější. Pokud člověk hledá vyloženě snadno cvičitelné plemeno, měl by volit jedno ze služebních plemen (německý ovčák) či obecně známých svou ovladatelností (zlatý retrívr).


• Jak dlouho se psy zabýváte? Co vás k nim přivedlo?

Na to nemohu odpovědět zcela jednoznačně, mezi psy se pohybuji od mala a vždy mě to velice táhlo ke zvířatům. Pamatuji si dobu, kdy jsem jako malé dítě přicházela domů s brekem, že jsem asi zašlápla mravence či nějakého broučka. Vztah ke zvířatům mám tedy odjakživa, přičemž psi mě zajímali nejvíc, ale svého času jsem byla blázen i do koní, ti se však nezamlouvali mamince.

Aktivnější zájem o psy a o jejich chov jsem začala projevovat zhruba v roce 1995. Svého prvního vlastního psa jsem dostala o čtyři roky později a propadla jsem kynologii ještě víc. Všechna má láska k psům získala najednou jiný rozměr, pejsek byl můj a já se na něj cítila právem hrdá. Dnes už si to nedovedu představit jinak. Není cesty zpátky. Ale jen blázen by opustil cestu, kde se mu dobře jde.


• Dnes pečujete o osm psů. Nedovedu si představit, jak si člověk v takové smečce obhajuje roli vůdce.

Jsem majitelem pěti psů, další tři psi jsou kamarádky, která se mnou nyní vede zmíněné stránky – a začíná také cvičit psy.

Největší problémy s hierarchií v naší smečce byly s nejstarším psem – německým ovčákem Čagym, zcela se vymykal povaze, která by měla odpovídat tomuto plemeni, byl velmi dominantní a chtěl si žít tak, jak se mu zrovna chtělo. Dlouho trvalo, než mě uznal za autoritu, já tenkrát ještě nebyla plnoletá (ne že by se něco měnilo úderem osmnáctého roku, byl to pozvolný proces), a tak mě vnímal jako dítě, které mu nemá do života co mluvit. Teoreticky měl pravdu. Dominantnější psi by neměli přijít do rukou mladých lidí, kteří nemají se psy zkušenosti. Když jsme si s Čagym asi během dvou let konečně vyjasnili, kdo se na jakém postu ve smečce nachází, začal mezi námi panovat klid.

S příchodem kříženců nevznikl ani jeden problém s tím, že by psi měli tendenci mě či zbytek rodiny shodit z našeho vůdčího postavení, což možná způsobilo nabytí více zkušeností či jejich ovladatelnější povaha. Náš druhý německý ovčák je také zcela poddajný a mladá ovčounka je ještě dost mladá na to, abych mohla říct, že s ní problémy také nebudou, ačkoli si myslím že ne.

Co vím jistě, že pokud by na mě jakýkoli pes v naší smečce zaútočil, zbytek smečky by mě bránil a útočníka potrestal. Čagy si dokonce zvykl i na to, cvičit moje psy za mě. Jak to vím? Pokud někdo z nich nepřijde ihned na přivolání, Čagy se proti němu rozeběhne a velmi procítěně mu nadává. Hodně mi v této situaci pomůže, když drží smečku u sebe a zajišťuje pevný řád.

Větší problém spočíval ve vztahu pes versus pes. Čagy, jak jsem již říkala, je velice dominantní a chce být šéfem. Všichni psi se mu podřizují, kromě našeho malého křížence, který má tu a tam tendenci zkusit, co si může dovolit - poté vzniká konflikt. Vzhledem k velkému hmotnostnímu rozdílu je přirozeně konflikt ihned ze strany Čagyho vyřešen, ale ani mě to nenechává chladnou. Po těch letech je již Čagy i mnou utvrzen v pozici vůdce mezi psy a tak to i musí zůstat. Pokud bych dala ostatním psům impuls toho, že Čagy jim nemůže vůdcovat, mohla bych si nadělat opravdu hodně problémů. Co je ale pravdou, že jak Čagy stárne, je dost možné, že nastane situace, kdy ostatní psi poznají, že Čagy není vůdcem ani za mé pomoci a hierarchie ve smečce se změní. To by pak Čagy nesl opravdu velmi špatně, takže pevně věřím, že se tak nestane.

• Jaké nejčastější chyby dělají lidé ve výchově psů?

Na tuto otázku se mě ptá veliké množství lidí a odpovídám stále stejně – nedůslednost, nevědomost, netrpělivost.


• Kromě provozování psí školy pracujete v psím útulku v Turnově. Co všechno tato práce obnáší a kolik hodin denně s ní strávíte?

V této době již moje pomoc v tomto útulku bohužel není tak aktivní, jelikož nemám již tolik času za pejsky jezdit. Nejaktivněji jsem se podílela na práci a převýchově psů v letech 2002-2004, kdy jsem v Turnově pobývala více než doma. Jeden rok jsem bydlela přímo v areálu psího útulku, se psy jsem byla každodenně a poměrně velkou část dne jsem se jim také věnovala. V našem útulku se střídají 3-4 stálí pečovatelé, kteří mají pevný rozvrh služeb – venčení, krmení, úklid. Mimo to máme hlavně v teplejším období dostatek dobrovolníků, kteří berou bezproblémové psy na delší procházky. Výhoda našeho útulku spočívá v tom, že je obklopen rameny řeky Jizery, tudíž venčení psů (mimo zdatné plavce) probíhá na volno, bez vodítka a psi se tak dostatečně vyřádí. Samozřejmě to není ideální stav, nemáme na každého pejska tolik času, kolik by potřeboval a pokud se objeví v útulku konfliktní psi, jejich venčení musí probíhat odděleně.
Práce v útulku obnáší hlavně nesobeckost. Mnoho lidí se neoprávněně omlouvá tím, že by na práci v takovém institutu neměli srdce a trpěli by se zvířaty. Toto já ale považuji za sobeckost, ti psi nemohou za to, že se dostali do nesprávných rukou - a litování jim nepomůže.


• Z jakého nejčastějšího důvodu skončí pes v útulku? Nachází se tam spíš nalezenci, nebo tam psi vodí sami majitelé?

Důvodem jsou sobečtí, povrchní a neznalí lidé, kteří své psy buď nezvládnou či je omrzí. Z velké části se jedná o nalezence, jelikož každý útulek si za příjem psa od majitelů žádá částku v rozmezí několika stovek až tisíců korun (na výdaje o péči zvířat v době pobytu v útulku). Přirozeně že lidé, kteří se svého psa chtějí zbavit, nejsou zpravidla ochotni za psa platit. A tak se asi spoléhají na to, že město sponzoruje všechna zvířata, jež nalezne odchytová služba.


• Mnoho psů v útulku má jistě s lidmi svou špatnou zkušenost. K převýchově takového psa je zapotřebí vynaložit mnoho úsilí. Jak psovi ukázat, že nejsme všichni zlí?

Ano, je pravdou, že mnoho pejsků z útulku (a nejen z něj) má špatné zkušenosti s lidmi. Převýchova takového psa je dlouhodobější proces, který nelze takto popsat a nerada bych popisovala jakoukoliv “univerzální metodu”, jelikož taková neexistuje a pokud by někdo neznalý chtěl tu tzv. univerzální metodu aplikovat, mohl by nadělat více škody než užitku.


• Když si psa vezme nový majitel, kontrolujete potom, jestli pes není např. týrán?

V turnovském útulku si adoptivní majitel odebírá psa s podepsáním smlouvy, že pes je po dobu jednoho roku stále “majetkem” města (tedy útulku) a při jakýchkoliv pochybnostech může být do roka pes novým majitelům odebrán – stejně tak když se do roka najde předchozí majitel, tohoto samozřejmě využíváme.
Já osobně jsem byla účastna dvou velkých kontrol psů, kteří byli umístěni v okolí Turnova a musím říct, že tyto dvě kontroly, při kterých jsme přišli navštívit několik desítek psů, dopadly výtečně. Kromě toho se mi velké množství majitelů, kterým jsem zařizovala převzetí psa já, po několika dnech po převzetí ozvalo s informacemi, jak se pejskům v novém domově daří.


• Jak často se stane, že některý pes je v útulku takříkajíc na doživotí? Nebo ještě jinak: jak průměrnou dobu psi v útulku zůstávají?

Doba, jakou pes v útulku stráví, záleží především bohužel na jeho vzhledu, na to lidé koukají jako první, v neposlední řadě pak na věku a povaze. Štěňata se u nás dlouho neohřejí, stejně tak jako menší psi. Vypozorovala jsem, že menší kříženci se zpravidla adoptují rychleji než kříženci větších plemen stejného věku. Nejdéle u nás “bydlel” kříženec baseta, který se choval velmi dominantně a nenechal si do ničeho “kecat”, dostal se k nám v 6 letech a zůstal u nás 4 roky. Poté musel být kvůli zdravotnímu stavu utracen. Protože je to však velmi rozmanité, netroufám si odhadnout, jaká je průměrná doba pobytu pejsků v útulku. Co vím jistě, že případ křížence baseta nebyl ojedinělý. Že pes v útulku dožije, se bohužel stává často.


• Jak s vámi souvisí nový útulek Tibet, který se otevře v polovině října ve Slavkově u Brna? Jakou má kapacitu?

Tento psí útulek “zakládá” moje kamarádka, která si splní své přání a bude konečně majitelkou psího útulku tak, jak se patří. Nepochybuji, že to bude jeden z nejlepších útulků v naší republice. Tomuto útulku jsem také nabídla poradenství a případnou převýchovu psů, pokud bude potřeba, ale věřím, že majitelka zvládne útulek a práci kolem něj bravurně. Kapacita útulku je zatím stanovena na 10 psů, rozšiřovat se bude pouze v případě, že bude majitelka schopna i většímu počtu psů poskytnout péči na úrovni, kterou si zaslouží.


Věřím, že majitelka nového útulku Tibet dá pejskům veškerou možnou péči. Přesto bych nakonec ráda vyjádřila přání, aby útulek rozšiřovat nemusela a aby si nejen pejsky, ale i další zvířecí mazlíčky pořizovali jen lidé soudní, zodpovědní a pečliví.

 

Copyright © Šindelářová Renata, 19. 10. 2007
Foto© www.vaspes.estrany.cz

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři

 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist