Ptačí chřipka – hrozba nebo možnost řešení?

MVDr. Josef Holejšovský Ph.D.

Institut Nadace na ochranu zvířat

Současná krize vysoce patogenní aviární influenzy (Highly Pathogenic Avian Influenza -HPAI) – ptačí chřipky, týkající se především subtypu H5N1, známá od roku 1997, se v posledních letech velmi rychle rozvinula  a zahltila kapacity lidských zdrojů jak mezinárodních agentur, tak národních vlád v mnoha postižených zemí. Opakované výskyty subtypu H5N1, šířící se zejména od konce roku 2003 Euroasijským kontinentem směrem na západ jsou, pokud jde o jejich zeměpisný rozsah, historicky bezprecedentní a mají velmi významný  vliv jak na způsob života venkova, spojeného s chovem domácího ptactva a zejména drůbeže, tak na zachování přírodních stanovišť volně žijících ptáků a na zachování jejich druhů.

Subtyp H5N1 se nyní vyskytuje endemicky v mnoha zemích a již nyní je zřejmé, že tlumení jeho výskytu, případně jeho úplné vymýcení bude vyžadovat přijetí střednědobé až dlouhodobé strategie a vynaložení úsilí mnohých, kteří se na její realizaci budou podílet.

Geneticky a z pohledu přítomnosti antigenních virových struktur se rozlišují tři typy chřipkových virů, typy A, B a C.

Viry typu  A se podle kombinací dvou hlavních antigenů, hemaglutininu (HA) a neuraminidázy (NA), dále člení do subtypů. V současné době je známo 16 subtypů H (H1–H16) a  9 subtypů N (N1–N9), které dovolují potenciálně 144 různých antigenních kombinací. Ty se pak mohou uplatnit vždy po té, co vymizí v populaci vnímavých jedinců imunita po infekci kombinací předchozí.

Influenza (chřipka) A je původně ptačím onemocněním s ekologickým komplexem představujícím  výskyty a vzájemný přenos mezi různými ptačími a savčími živočišnými druhy.

Přírodním heterogenním rezervoárem chřipkových virů typu A jsou vodní ptáci, zejména Anserinae a Charadriinae, avšak tyto viry mohou postihovat i řadu dalších ptačích druhů, včetně hrabavé drůbeže.

Příležitostně mohou chřipkové viry překročit druhovou barieru a infikovat různé savčí druhy včetně člověka. Děje se tak vesměs po předchozí infekci prasat a přenosu z nich.

Všechny chřipkové viry, které způsobily v průběhu 20. století známé rozsáhlé lidské pandemie, subtypy H1N1 (Španělská chřipka), H2N2 (Asijská  chřipka) a H3N2 (Hong Kongská chřipka), pocházely původně z ptáků a dokazují , že viry ptačí chřipky mohou přímo ovlivňovat lidské zdraví a to velmi významně.

Převážná většina virů ptačí chřipky jsou nízko patogenní a způsobují jen subklinická, popřípadě nezjevná onemocnění střev, která jsou hlavním místem v němž se u ptáků chřipkové viry pomnožují.

Z celé plejády ptačích chřipkových virů subtypů H  (H4 až H 16), byly vysoce patogenní kmeny prokázány jen u subtypů H5 a H7. Vysoce patogenní chřipkové viry jsou definovány jako viry, které mají index intravenózní patogenity vyšší než 1,2 a nebo způsobí nejméně 75 % ní úhyn 4 až 8 týdenních kuřat infikovaných intravenózně. Chřipkové viry subtypů H5 a H7 s nižším indexem intravenźní patogenity jsou považovány za nízko patogenní.

Toto je velmi významné a zejména jsou-li přijímána ekonomicky nákladná opatření a opatření závažná z hlediska welfare, je třeba mít vždy jistotu, že se v případě nálezu subtypu H5 nebo H7 jedná o vysoce patogenní kmen.

Přežívání chřipkových virů ve vnějším prostředí závisí na celé řadě faktorů, všeobecně je však jen krátkodobé. Chřipkové viry jsou pH nestabilní a jsou tedy inaktivovány při pH nižším než 6, avšak pH drůbežího masa, které se pohybuje v rozmezí 5,7 až 5,9 nezaručuje jejich dostatečnou likvidaci.

Teplotě 60 C odolávají pět minut, avšak při vyšších teplotách jsou velmi rychle ničeny. Vaření, v jehož průběhu  je dosaženo vnitřní teploty alespoň 70 C, spolehlivě ničí chřipkové viry a takto tepelně ošetřené potraviny jsou pro lidskou spotřebu naprosto bezpečné. Rovněž vejce je nutno konzumovat jen vařená. Pokud by byl chřipkový virus náhodně pozřen s tepelně neošetřenou potravou, bude následně zničen žaludeční kyselinou. Pasterace vaječných obsahů používaná pro likvidaci salmonel rovněž spolehlivě likviduje chřipkové viry.

Je však třeba vždy chránit nejen drůbeží produkty před druhotnou kontaminací

V průběhu infekce chřipkovými viry jsou tyto vylučovány ve vysokých titrech (koncentracích) do prostředí, zejména do jezerních a rybničních vod, čímž je vytvářen účinný mechanismus oro-fekálního přenosu

Přežívající migrující kachnovití s téměř nerozeznatelnými klinickými příznaky onemocnění pak mohou šířit virus na obrovské vzdálenosti a ohrožovat nejen další volně žijící ptáky, ale i domácí drůbež, včetně jejích velkochovů.

Z domácí drůbeže jsou nejvnímavější slepice a krůty.

Ačkoliv bylo v průběhu 20. století hlášeno po celém světě několik výskytů subtypu H5N1, k přímému přenosu z ptáků na lidi došlo až v roce 1997.

V březnu a dubnu  1997 způsobil HPAI virus,  subtyp H5N1, závažné onemocnění kuřat na farmě v Hong Kongu, které mělo za následek  jejich 75% ní mortalitu.

Ve snaze zabránit dalšímu šíření této nákazy bylo v prosinci toho roku utraceno v Hong Kongu a jeho okolí více než půldruhého miliónu kusů drůbeže.

Tato epidemie subtypem H5N1 se však od všech předchozích lišila tím, že došlo k přímému smrtelnému přenosu infekce ptačí chřipky z drůbeže na člověka, v jehož důsledku onemocnělo 18 lidí, z nichž šest zemřelo.

Tím na sebe subtyp H5N1 upoutal pozornost mezinárodní veřejnosti jako pravděpodobný příčinný agens příští celosvětové chřipkové pandemie.

Do současnosti se subtyp H5N1 rozšířil do 10 asijských zemí a jeho výskyt měl za následek utracení více než 14O miliónů kusů drůbeže. K ním podle hlášení WHO přistupuje do roku 2006 241 infekcí lidí, z nichž 141 bylo smrtelných.

Vysoká, téměř 60 procentní mortalita tohoto onemocnění u lidí je důvodem obav z toho, co by nastalo v případě, že by se subtyp H5N1 adaptoval na přenos z člověka na člověka.

Od konce roku 2005 do roku 2006 se virus rozšířil přes střední a západní Asii do Evropy a do současnosti se vyskytl již v několika evropských zemí a v úplně nedávné době v Německu a u nás.

Předběžná molekulárně biologická srovnání genovou sequenací virů izolovaných v nedávné době v Německu a v České republice provedená německým Institutem Friedricha Löflera (Insel Riems) poukazují na jejich velmi blízkou příbuznost s chřipkovými viry izolovanými v Mongolsku, na jižní Sibiři, v Afganistanu a v ruském Krasnodaru, což jen dokazuje úlohu migrace ptáků v šíření chřipkové epidemie. Intenzivní monitoring v populacích volně žijících ptáků a molekulárně biologické analýzy zachycených virů mohou přinést další poznatky cest a způsobů šíření chřipkových virů zejména ve střední Evropě.

Je všeobecně uznáváno, že nejlepším způsobem prevence výskytu chřipky a případného vzniku pandemie je kontrola a případné vymýcení zdroje infekce

To vyžaduje nový přístup, založený na rozsáhlé mezinárodní spolupráci.

Proto zaznívají stále častěji výzvy ke spolupráci ornitologů, odborníků zabývajících se managementem volně žijících ptáků, vodních zdrojů a  zejména mokřin, s chovateli, veterinárními službami a dalšími vládními institucemi a složkami zabývajícími se problematikou zdraví zvířat a lidí, veřejného zdraví a zoonózami zejména.

Je třeba zabránit zbytečnému a neodůvodnitelnému ničení mokřin a stanovišť volně žijících vodních ptáků, i když si toto klade za cíl omezit kontakt vodního ptactva s chovy drůbeže, a předejít tak zbytečným škodám na přírodě a její různorodosti.  

Je rovněž nutné zrevidovat stávající a stanovit správné zásady chovu hospodářských zvířat a drůbeže zejména, a hospodaření na půdě a vyvinout strategie omezující rizika šíření přenosných onemocnění z volně žijících ptáků na farmářsky chovanou drůbež a vzniku jejich pandémií, především výrazným zvýšením biologické bezpečnosti.

Všeobecné porozumění tohoto problému a efektivní výchova k jeho chápání je nedílnou součástí strategie kontroly a eradikace nebezpečných zoonóz a zejména strategie zabránění vzniku jejich pandémií.

Významnou úlohu musí v této strategii sehrát i sdělovací prostředky přinášením věrohodných  a konzistentních informací.

Vytisknout článek Poslat článek emailem