Proč (ne)chovat „exotické“ zvíře

06.12.2006

Proč (ne)chovat „exotické“ zvíře

Návštěva obchodu se zvířaty může náhodného návštěvníka velmi překvapit. Zvláště obchodu bohatě zásobeného, jaké jsou často ve velkých nákupních střediscích. Kromě morčat a křečků spatří nejen mnoho různých ještěrů a hadů, ale i – pravého krokodýla. A také obrovské barevné papoušky rodu Ara a dokonce i malé opičky. Přemýšlivému návštěvníkovi vyvstává řada otázek – je to zcela v pořádku? Kdo si tato zvířata vlastně kupuje? Můžeme je opravdu chovat doma?

Živá móda

Mnohá nedomestikovaná, takzvaně exotická zvířata, která jsme dříve mohli spatřit pouze v zoo, se nyní běžně prodávají v obchodě. Některá jsou opravdu drahá, jiná si může dovolit koupit většina zákazníků. Proč by to však dělali? Odpověď je snadná, pokud se jedná o dobře informované milovníky zvířat a chovatele, kteří nemají mylné představy a všechny odborné příručky dávno prostudovali. Zvířata je nejen zajímají, ale respektují jejich přirozenost a jsou ochotni poskytnout jim vše, co potřebují – tedy co možná nejpřirozenější podmínky. Ovšem zbývá i mnoho lidí, kteří dostatečně informovaní nejsou, ale ovlivňuje je, jako nás všechny, móda. A mít doma leguána se módní záležitostí stává. I některá nezodpovědná média nám namlouvají, že jej můžete nechat pobíhat po bytě a lepší než pes, protože se nemusí venčit. Ale kdybyste se přeci jen chtěli blýsknout na procházce, ke koupi jsou i speciální kšírky – třeba v mexickém stylu, i s malinkým sombrerem...

Snadné začátky, smutné konce

Jak takový impulzivně zakoupený leguán obvykle dopadá? S nohama deformovanýma křivicí, nemocný a vyčerpaný. Potřebuje totiž speciální péči. Vyhřívané prostorné terárium s možností šplhu a  koupání, UV záření, které mu nahrazuje slunce nezbytné pro správný vývin kostí, pestrou stravu, jejíž složení se mění s růstem leguána, doplňkové vitamíny... A to vůbec nemluvíme o krokodýlovi (kajman brýlový, krokodýl čelnatý a další druhy), který doroste do několika metrů. Jak ukázala řada studií například z Německa, chovat je úspěšně mimo specializované zařízení prakticky nelze. Avšak ani mírumilovné želvy nejsou žádné hračky pro děti – vychovat je v plném zdraví a kráse je nelehký úkol i pro zkušeného teraristu.

Nejsou to však jen ještěři, po kterých zatouží dítě i dospělý. Oblíbenými domácími mazlíčky jsou papoušci. A nejen andulky, ale stále častěji i velké druhy, jako je papoušek šedý – žako, či kakadu. Jenže tito ptáci v přírodě utvářejí již v mládí nerozlučný pár. Jinak než ve dvojici žít neumí, samota je pro ně utrpením. Člověk jim tedy partnera musí nahradit – což znamená věnovat jim několik hodin denně po celý jejich život. Žako se dožívá šedesáti let, kakadu i osmdesáti. A obvykle se opravdu zafixují na jednoho člena rodiny, a pokud ten se na týden vzdálí, papoušek odmítá potravu a ostatní členy domácnosti přinejlepším ignoruje... Žako navíc patří mezi nejinteligentnější zvířata. Jako i pro další papoušky, ubíjející je pro něj nejen samota, ale i nuda. Výsledkem frustrace může být i to, že sám sobě kompletně oškube peří...

A opice? Maličcí kosmani, pocházející z jihoamerického pralesa, čekají vzhledem ke své ceně na kupce dlouho. Ale když se některý z nich dočká, může skončit připoutaný v košíčku bohaté dámy, vyděšený, vláčený po ulici – což je skutečný příběh. K pochopení toho, jak se takové zvíře cítí, stačí pár vět o života kosmanů v přírodě. Žijí v rodinných skupinách s pevnými svazky, naprosto závislí jeden na druhém. Plaší jsou tak, že se po celý den schovávají a jen mladí samci sedí na stráži. Narozdíl od lidoopů se neochočí. Na stres a manipulaci jsou tak citliví, že problémy mohou nastat i zoologické zahradě...

Obchod – záruka kvality?

Nadace na ochranu zvířat provedla loni roční průzkum legálního trhu s nedomestikovanými zvířaty. Zahrnoval 142 obchodů v rámci celé republiky, výsledky byly shrnuty do závěrečné zprávy, jež nyní slouží jako podklad pro další snahu situaci zlepšit. Co výsledky ukazují? Především nemilou skutečnost, že nemáme žádnou záruku, že v obchodě zakoupíme zdravé spokojené zvíře, kterému se dostalo veškeré potřebné péče. Ani jistotu, že nám prodávající dobře poradí.

Polovina nádrží pro chov savců byla tak malá, že obyvatelům neumožňovala téměř žádný přirozený pohyb. Obsahovala pouze podestýlku, ačkoli savci potřebují vybavení na šplh a úkryty. Přibližně v polovině terárií  byla vypitá či silně znečištěná voda – základ samotného zdraví..

Většina ptáků trpí nedostatečně vybavenou klecí s nevhodnými bidýlky, a často i jejími malými rozměry. Často je i silně znečištěná, což je základní prohřešek v prevenci zdraví ptáků – zrovna tak znečištěná voda.

V 94% terárií pro chov plazů chyběl teploměr, který je přitom ke kontrole vyhovujících podmínek nezbytný. (Plazi jsou vzhledem k neschopnosti vlastní termoregulace na vnější teplotě naprosto závislí). V 81% terárií chyběl zdroj  UV záření, důležitý pro zdárný růst a vývin především mláďat, která tvoří většinu „zboží“. Špatné bývá i umístnění – například ve výloze, někde se plazi mohou spálit o nekryté žárovky...

Velkým problémem je i umisťování zvířat. Řada savců je velmi sociální a o samotě trpí psychickými i fyzickými problémy.  Zrovna tak již zmiňovaní papoušci – pokud je mládě, ač odchované chovatelem a uvyklé na lidi, v obchodě po nějaký čas samo, má na něj toto frustrující období trvalý vliv, s čímž může mít potíže i budoucí zákazník. Nebo se opuštěný opeřenec zafixuje na vstřícného prodavače – ale nebude jej již chtít měnit. Opravdu drastická je potom situace ptáků odchycených z volné přírody, vytržených ze svého domova pouze pro zájmový chov. V USA již byl tento krutý obchod úspěšně zakázán, do EU se však stále legálně dováží kolem milionu ptáků ročně. Velká část nepřežije již samotný odchyt či transport. Přeživší ptáci mají s lidmi zkušenosti takové, že ochočit se dají jen stěží... koupit si je ale neinformovaný zákazník může třeba proto, že jsou levnější než pracně odchovaní a dokrmovaní jedinci.

A rady prodávajících? Z výzkumu vyplývá, že někteří zákazníkovi podají celkem kompletní informace o chovu, pokud se zeptáme kupříkladu na leguána. Jiní však ani nevědí, že dvaceticentimetrové mládě vyroste přes metr, o jeho potřebách nemluvě.

 

     

Čtvernožce a opeřence tedy raději žádné?

Touha chovat zvíře pro potěšení není nic špatného. Naopak.  Když máme dostatek času a odpovědnosti. . .. A také děti po něm touží – a  zvířecí kamarád jim opravdu prospěje. Vede je k dobrému vztahu ke všemu živému, k odpovědnosti....pokud si s nimi předem přinejmenším pročteme příslušné příručky.  Jenže módní plazi nejsou žádnými domácími mazlíčky a nemůžeme po nich chtít, aby nám vraceli naši nevyžádanou náklonnost.

Lidskou společnost ocení přátelská a přítulná morčata, kterým lze doma bez obtíží poskytnout vše, co potřebují. Velice zábavným a inteligentním společníkem je potkan. Laboratorní potkani nepocházejí z kanálů a nepřenášejí nemoci– jsou vyšlechtěni k mírumilovnosti a jedinou nevýhodou je krátkověkost. Oblíbený je i křeček, který však o kontakt obvykle tolik nestojí a je třeba respektovat jeho večerní aktivitu – přes den musí spát. Společenský osmák degu, pískomil či zakrslý králík je naopak denní a přátelský – zrovna jako u morčat je lepší chovat dvojici, aby mu nebylo smutno, když jsou občas sami.

A kde je zakoupit? V obchodě, kde mají zvířata čisté, prostorné a dobře vybavené příbytky, kde vám prodavači nejen vše ochotně vysvětlí, ale nabídnou i kvalitní knížky.

 

 

 

 

 

 

 

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři
 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist