ZPÍVÁNÍ V DEŠTI

13.07.2006

Jsme extrémisté. A máme na to důkazy: když jsme na konci května, měsíce údajně teplého a kvetoucího, v centru Prahy rozbili náš informační stánek k celoevropské kampani Pomozte kuřeti, klepali jsme takříkajíc kosu. Zima, ledový déšť a vítr popoháněl Pražany do úkrytů a ti, kteří statečně podepisovali petici ze zlepšení podmínek masných kuřat ve velkochovech,protože jim nebylo jedno, že jsou to v podstatě zvířata týraná, jevili se nám jako občané stateční. Paní Petra Černocká je v té statečnosti utvrzovala, občas se šla zahřát do protějšího pekařství a pak nám zase další hodiny stála po boku. Pár týdnů nato - 27.června - se stejným cílem: upozornit na to, v jakých podmínkách jsou „pěstována kuřata na maso“ - ocitli jsme se v tropech.

Počasím, protože nemilosrdně pražilo - a dokonce se skleníkem s tropickým rostlinstvem za zády. Bylo jedenatřicet ve stínu, ale nad naším „infostolkem“ stín košatého stromu opravdu byl. A večer, kdy jsme díky vedení Přírodovědecké fakulty UK a řediteli její Botanické zahrady, dr.Václavu Větvičkovi, mohli uspořádat malý benefiční koncert v refugiu zahrady, mohl přece přinést aspoň trochu ochlazení…

Přinesl mnohem víc! Budiž to ještě chvíli tajemstvím - zůstaňme ještě u našeho „infostolku“. Zastavila se u něho dobrá polovina těch, kteří spěchali do hloubi zahrady. A ze všeho nejvíc nás potěšil zájem mladých lidí, převážně studentů (největší zájem projevil kupodivu studující literárních věd!), kteří si naše osvětové materiály a brožury k tématu ochrany zvířat nejen odnesli domů, ale pozorně naslouchali, debatovali, ptali se…Skutečnost, že takové nepřirozenou rychlostí rostoucí kuře“žíje“ na prostoru čtvrtky formátu A4, žije za čas ve vlastních výkalech, ve věčném šeru, bez možnosti protáhnout si křídla, hrabat, konat cokoli přirozeného pro svůj zdravý vývoj, drceno obrovskou vahou svaloviny na dosud nevyvinuté kostře a slabých běhácích, často tím pádem deformovaných nebo zlámaných, je často i bez možnosti vztyčit se na nich k pítkům s vodou…způsob jejich odchytu, přepravy a porážky - to všechno bylo pro většinu naslouchajících - šokem. Jejich reakce není pro nás ovšem nic neočekávaného. Náš způsob života, který je spíš úprkem než cestou, nabízí nám především „produkty“ ke konzumaci. Představa kuřete jako živé cítící bytosti většinu nás zcela míjí při pohledu na „balíček masa“, doporučovaného halasnou reklamou o zdravé výživě. Zdravá výživa ve spojení s konzumací takto „pěstovaného masa“ je kapitola sama pro sebe. Významná především pro ty, které opravdu zajímají skutečné nutriční hodnoty, které takové maso obsahuje, než reklama usilující pochopitelně o co největší finanční efekt z jeho prodeje.Podmíněného ostatně především co nejlevnějším způsobem „výroby masných kuřat¨.

Do podvečera toho dnes jsme vstoupili řádně propocení a žízniví, jako ostatně většina návštěvníků, kteří s úlevou usedli do křesílek v refugiu. Blížila se 18. hodina, naše velká příznivkyně, šansoniérka a básnířka JANA RYCHTEROVÁ i houslistka LENKA UHLÍKOVÁ byly připraveny, nejlaskavější člověk jménem Václav Větvička, ředitel Botanické zahrady, zahájil koncert, prezidentka Nadace na ochranu zvířat paní Marcela Lund pověděla návštěvníkům co měla na srdci, protože tenhle malý koncert měl být i poděkováním těm, kteří nám věnují svůj zájem a přízeň - a Jana začala zpívat…S ní začal zpívat i vítr. Napřed jen tak příjemně chladivě, pak silněji, zdálky se přidal bratříček hrom a blesk a než se sešla druhá písnička se třetí, obloha zčernala a…A pan ředitel Větvička zavelel: „Každý nechť se chopí své židle a všichni sborem do velkého skleníku!“ Bojový přesun účinkujících, organizátorů i obecenstva mohl se udát jen díky tomu, že výstava instalovaná do velkého skleníku byla ještě docela na počátku.

Sotva stěhovací sbor dorazil, naskytla se všem nevídaná možnost: sledovat déšť z podhledu. Do klenby skleníku ovšem neudeřil déšť, ale průtrž mračen. A Jana zahájila svůj koncert v nevídané dramaturgii: „Každá obloha má své blesky…“ A měla! Budiž řečeno s radostí, že blesky neblesky a hrom nehrom, zpívalo se a hrálo tak, že i ten déšť nakonec přestal bušit do skleněných stěn a možná se i zaposlouchal…Jana, ostatně říká to už název jejího autorského koncertu - To je život! - nezpívala „jako o život“, ale o životě: jak je hezký i těžký, a v něm lidi i zvířata a květiny, křehké i ty s trny…

Vyšli jsme ven, zeleň voněla, deštěm krásně vysprchovaná, vzduch byl svěží . Tak vida, jak příjemné je žít! Ještě jsem si pobrukovali Janinu písničku inspirovanou V+W: Svět patří nám… Totiž nám lidem - i zvířatům. Jen pochopit to ještě a žít tak, abychom ten náš přídomek „páni tvorstva“ nezněl ani pyšně, ani trapně…

 

A ještě něco, naši milí příznivci: léto pádí - a jak začne pomalu směřovat k podzimu, dovolíme si Vás pozvat na další naše setkání . Bude na začátku října a bude celodenní - jak jinak, když právě 4.října je SVĚTOVÝ DEN ZVÍŘAT!

PŘEJEME VÁM KRÁSNÉ PRÁZDNINY A KRÁSNÉ ZÁŽITKY S LIDMI I SE ZVÍŘATY!

- my všichni z NADACE A INSTITUTU NA OCHRANU ZVÍŘAT!

A NEZAPOMEŇTE: OD 1.SRPNA 2006 MÁME NOVOU ADRESU

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři

 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist