Benefiční koncert Nadace na ochranu zvířat

12.01.2006

Poslední lednovou neděli,  29.1.2006 v 11,05 hod. Vás srdečně zveme k poslechu pořadu Radiodárek, vysílaném na Českém rozhlase 2. Můžete si zde poslechnout záznam 2. benefičního koncertu Nadace na ochranu zvířat, který se uskutečnil 7. prosince v Rytířském sále Valdštejnského paláce. 

A jak koncert vlastně vypadal? Takto o něm svým poetickým stylem napsala paní Alena Heinová:                 

Sedmý prosinec rychle stárnoucího roku 2005 byl jen trochu mrazivý. Rytířský sál Valdštejnského paláce vypadal tak důstojně, že by sem rozhodně psa nenahnal, přesněji: přivést by si nedovolil… Všimněte si prosím, že neříkám nevyhnal. I když i ti vyhnaní psi a taky kočky a koně a všechna možná zvířata, v řeči odborné chovná, kožešinová, hospodářská, přepravovaná, zvířata používaná na pokusy, prostě všechny ty živé bytosti, které k sobě připoutal člověk, se ten večer do paláce generalissima Valdštejna vešla!  Diváci ve Valdštejnském sále s MUDr. Přemyslem Sobotkou
Český rozhlas 2 Praha právě tady natáčel pořad z cyklu RADIODÁREK, věnovaný Nadaci na ochranu zvířat a její zakladatelce a prezidentce paní Marcele Lund. Díky Senátu a jeho předsedovi MUDr. Přemyslu Sobotkovi, který nad tímto koncertem převzal záštitu, se tedy (s dovolením či prominutím, generalissime) stal tento večer Rytířský sál stal nejen místem slavnostním, ale také alespoň duchovní stájí či chlévem či farmou nebo útulkem nebo ošetřovnou pro ta zvířata, kterým člověk život zkazil – nebo vzal. 
A ze všeho nejvíc proto – řečeno slovy paní Marcely Lund –, že o zvířeti a jeho životních potřebách ví málo nebo nic, ačkoli se domnívá pravý opak.

Marcela Lund s Petrem Novotným Neutuchajícím přátelským humorem zbavuje moderátor Petr Novotný ostychu a rozpaků mnohé odměňované mikrofonům nepřivyklé, protože právě v tomto pořadu jsou těmi hudbou nebo hereckým slovem obdarovanými osobnosti, které  nominovali do tohoto pořadu ti, kteří si všimli jejich práce. Většinou práce dlouhodobé, vytrvalé, v ničem si nečinící nároky na popularitu nebo odměnu. Marcela Lund

Paní Marcela Lund, která kdysi odešla z Československa, aby se ve světě stala známou a úspěšnou podnikatelkou, není rozhodně mikrofonu a kamerám nepřivyklá. Drobná, velmi cílevědomá a atraktivní žena se vrátila znovu do svého prvního domova – druhým se pro ni a její rodinu stalo na celá desetiletí Dánsko -, aby tu znovu a velmi tvrdě pracovala. A založila Nadaci na ochranu zvířat, kterou jsme neměli, finančně a provozně ji zajistila a vložila sem celý svůj vztah k živým bytostem, které zpočátku „jen“ měla ráda – a proto se jim naučila rozumět a rozhodla se je ochraňovat konkrétními činy. Jak a jakými, to se dozvíte už v samotném pořadu Radiodárek, který bude odvysílán na ČRo2 Praha třetí lednovou neděli dopoledne. 

My, přátelé lidí a zvířat, chceme na tomto místě ještě vzdát díky těm, kteří do tohoto pořadu přinesli také svůj vztah ke zvířatům, svou hudbu a písně a umělecké slovo: spisovatelce paní Blance Kubešové, která paní Marcelu Lund do pořadu nominovala a rozděluje svůj život a práci nyní mezi českou Prahu a švýcarský Lucern, paní Martě Kubišové, která s Nadací dlouhodobě spolupracuje a s paní Marcelou je dnes už spojuje osobní přátelství, mladé šansoniérce a básnířce Janě Rychterové, houslistce Lence Uhlíkové, pánům Josefu Vinklářovi a Alfrédu Strejčkovi, mistrům herecké profese – a také mistrovské paní cukrářce Alence Čangelové, která vytvořila pro tento pořad pochoutku naprosto originální: Vepřové s mákem, které neobsahuje ani gram masa! 

Tak, moji milí, i váš mlsný jazýček se může těšit na recept třetí lednovou neděli v rozhlasovém Radiodárku. Rozhodnete-li se ho poslouchat a jsou-li i pro vás zvířata především živé bytosti, které vnímají a cítí  bolest, strach i radost ze života jako my, můžete přispět na konto Nadace na ochranu zvířat konkrétní, byť sebenepatrnější, ale potřebnou částkou anebo třeba poslat dárcovskou SMS. A nebojJana Rychterováte se, že si nestačíte zaznamenat číslo konta nebo způsob, jak takovou smsku poslat. Petr Novotný si zvláště dává záležet na pomalé, srozumitelné  a opakované informaci – takže si před poslechem jen připravte tužku a papír.

A když už jsme u těch upozornění – dovolte, abych si i já „přihřála svou polévku“. Ráda bych vás poprosila, zda byste pro knihu, kterou připravuji pro Nadaci na ochranu zvířat, neposlali jako inspiraci vlastní prožité nebo poznané příběhy zvířat, které vás oslovily a které zdaleka nemusejí být jen milými a úsměvnými příhodami ze života našich domácích mazlíků, ale i osudy zvířat, jimž člověk neporozuměl… Nemusíte se věru dopouštět nějakého literárního tvaru, od toho jsem tady já. Ale – mohu-li znovu poprosit – „dopouštějte „ se pravdy, kterou jste se svým zvířátkem spoluprožili, které jste byli přítomni, která se dotkla vašeho srdce i rozumu tak, že byste si ji nechtěli nechat jen pro sebe. Stačí stručná informace či popis, odkaz, kontakt na jiného člověka na moji e-mailovou adresu: alena.heinova@seznam.cz  A neobávejte se, že bych v knize utajila Vaše jméno jako autora námětu!

Než se rozloučíme, chci – a ráda! – vzdát díky a poklonu paní Evě Hladíkové, vedoucí produkce České televize, která mi poslala už několik takových inspirací a, jak se zdá, zdaleka s nimi neskončila. Paní Evo, DÍKY !!Josef Vinklář čte povídku autorky Pozitivních novin Daniely Tkadlečkové A Dík také Tobě, čtrnáctiletá Danielko Tkadlečková za Tvůj námět o poníkovi, který vozí na svém starém hřbetě na vánočním trhu veselé děti… Povídku, kterou jsem mohla napsat inspirována Tvým srdíčkem prožitým námětem, přečetl v pořadu Radiodárek pan Josef Vinklář a přečetl ji tak, že v soustředěném tichu před potleskem bys uslyšela upadnout i ten pověstný špendlíček. Možná proto, že se nám tu sešly hned tři lásky: láska ke zvířatům, láska k literatuře a k mistrovskému slovu herce, který dokáže, že povídka začne dýchat jako živá bytost – a rozběhne se k lidem, kteří porozumějí.

Tak tedy – milí lidé – o to přece hlavně jde: abychom porozuměli napřed sobě a pak  pomohli ze sebe ven těm dobrým věcem a činům, kterých jsme schopni. A vyšli vstříc životu, který žijeme společně se všemi těmi čtyř, dvou i vícenohými bytostmi srstnatými, chlupatými, holými, opeřenými nebo šupinatými, bez křídel i s křídly, malými, velkými i docela nepatrnými, zvláštními i podivnými, krasavci i oškliváčky, v hejnech, stádech i osamělými ve své jedinečnosti…doplňte tu řadu už sami svou zkušeností. Ale hlavně, prosím, nezapomeňte, že bez ohledu na počet noh, rozpětí křídel, tvar lebky nebo výšku v kohoutku, každý z nás, kteří tu žijeme společně, máme jen jedno jediné srdce! Pokud vím, je to přece člověk řečený rozumný, který právě sem umístil sídlo citu a lásky, těch nejočekávanějších darů štědrých večerů i dnů.

Alena Heinová

 

Pokud nás chcete podpořit již nyní, budeme velmi rádi. Můžete tak učinit formou DMS (zašlete DMS s textem DMS OCHRANAZVIRAT na číslo 87777, cena DMS je 30 Kč,  Nadace získá 27 Kč) či přispět na účet naší veřejné sbírky Žijeme tady společně (č.ú. 576843713/0300, konst. symbol 558). Za jakoukoli pomoc děkujeme!   



MUDr. Přemysl Sobotka, Marta Kubišová, Marcela Lund, Petr Novotný  Marta Kubišová  Diváci ve Valdštejnském sále Houslistka Lenka Uhlíková s Janou Rychterovou  Cukrářka Alena Čangelová, Marta Kubišová, Marcela Lund, Petr Novotný  Diváci ve Valdštejnském sále
Cukrářka Alena Čangelová, Marta Kubišová, Marcela Lund, Petr Novotný  Josef V inklář, Marta Kubišová, Marcela Lund

KŮŇ SNŮ
Já chodím. Já chodím, chodím a chodím.Dokola, dokola, dokola.Měl bych klusat, ale nejde to. Nosím tíhu. Ne, počkejte, nesmějte se mi…Ti malí barevní lidé, co jezdí na mém hřbetě a křičí a radují se a volají na mě Hyje a jeď, jeď!, jsou tíha. Dopoledne je to tíha malá, ale teď už je tma a malí veselí na mém hřbetě ztěžkli hodinami, které tu chodím dokola a chodím dokola. Volají na mámu a na tátu a někdy mě kopnou botičkami do boků, ale co volají, zní  laskavě. Mnohem laskavěji, než na mě mluví můj pán, který se pořád zlobí a švihá bičem. Pán švihá, děti volají, já chodím, pán švihá, děti volají, bolí mě koleno levé přední nohy, pán švihá, děti volají, já chodím, bolí mě velké staré jizvy na hřbetě,  kručí mi žaludek, jsem starý ponny a chodím a děti volají, jsou veselé vánoce na velkém  náměstí -  a pak hlas kluka, který mi tíží hřbet, řekne: Kůň snů! A malá ruka bez rukavice mě pohladí po hřívě. „Fuj, von je špinavej!“ – řekne pak ten samý malý hlas a pak chce domů.  A velký hlas řekne: „ Je starej. Brzy půjde do buřtů…“  Nevím, kam půjdu. Vím, kam chci jít. Chci si jít lehnout do tmavého vozu na starou slámu, opřít si hlavu o svou stejně starou družku, přivřít oči… a být kůň snů. Kůň snů má čerstvou vodu a čistou slámu a nenosí veselou tíhu pořád dokola, kůň snů cválá – nebo o tom může snít. Kůň snů má teplou stáj a pána, který nemá rád bič – nebo o tom může snít… Kůň snů má vyhřebelcovanou čistou srst – nebo o tom může snít… Kůň snů má rád člověka, který mu ošetří staré zranění… nebo o tom může snít. Kůň snů je šťastný, protože člověk pochopí, že je starý a nechá ho v klidu umřít. Nebo o tom může snít…  
(Podle námětu čtrnáctileté Daniely Tkadlečkové napsala Alena Heinová)

                    

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři

 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist