Článek: Odrohovat ano, ale včas! (Josef Duben)

Josef Duben (Státní veterinární správa ČR)

Náš chov 5/2004 

 

I když v přirozeně vytvořených stádech rohatého skotu mohou žít zvířata pohromadě a bez problémů, jsou argumenty, které pro odrhování skotu používají chovatelé, zejména to, že může docházet k poranění dobytka, v podstatě správné. Je ovšem potřeba dodat, že když toto chovatelé tak dobře vědí, proč problémům nepředcházejí? Proč neuvažují o možném riziku a následcích například již při nákupu zvířat a před jejich následným slučování do stáda. Proč nezabrání růstu rohů již u telat?

 

Problém odrohování dospělých krav není ani zdaleka tak okrajový, jak by se mohlo na první pohled zdát. Však se mu věnují média tištěná i obrazová a veřejnost s nelibostí komentuje záběry nedostatečně ošetřených krvácejících kravských hlav. Názor odborníků, kteří pamatují doby socialistické velkovýroby, je jasný – jde o normální způsob, který se praktikuje již léta, a proč by se na něm kvůli nějakým ochráncům mělo něco měnit. Zákon to umožňuje a je to potřeba z důvodů větší efektivity při využití současné velkovýrobní technologie.

 

Ale i za dob hluboko před rokem 1989 se učilo nejen na tehdejší Vysoké škole veterinární, ale i na Vysoké škole zemědělské, že než řešit vzniklé problémy je účinnější včasná prevence. A tou může být právě pochopení stádového chování skotu nebo zamezení růstu rohů již u mladých telat.

 

V odborném tisku se za poslední měsíce objevilo několik odborných článků, které snášejí pro odrohovávání dospělého skotu celou řadu argumentů. Při sestavování chovných či užitkových skupin z různých míst může docházet k tomu, že si zvířata řeší hierarchický žebříček v novém stádě. Jsou-li zde dobytčata bezrohá s rohatými, stává se absence rohů handicapem. Bezrohá jsou odháněna od krmení a zraňována těmi rohatými. To je v podstatě pravda. Prý i masná plemena jsou agresivní. Tento argument je však přinejmenším diskutabilní.

 

Proti těmto problémům je stavěna jako jediná možnost odrohovat, najednou, a to s tím dodatkem, že se užitkovost navrátí během jednoho či dvou dnů. Ti „hospodáři“, kteří byli kamerou přistiženi, se na tyto argumenty odvolávají a doplňují na svou obhajobu, že všechno proběhlo, jak mělo, v souladu s ustanovením zákona, který tuto možnost připouští, a dodávají, že krávy po zákroku přežvykovaly a brzo přijímaly potravu. Argumentují tedy tím, že zákrok přežily.

 

Ustanovení zákona je potřeba ale uvést na pravou míru. Možnost odstranit rohy kravám ze závažných důvodů je v zákoně zakotvena proto, aby ji bylo možné legálně za jasně stanovených podmínek provést v souladu se všemi medicínskými poznatky, tj. po znecitlivění a s důsledným ošetřením rány po amputaci rohu. Určitě zde tato možnost není popsána jako normální rutinní zootechnicko-veterinární úkon, který lze každoročně pravidelně provádět u stovek kusů dobytka.

 

Pravda, provede-li se zákrok tak, jak se má, to znamená s lokálním znecitlivěním, jak to jedině zákon umožňuje, tak to dobytče opravdu ve velké většině přežije a rány se zahojí. Ovšem úvaha, co zvíře zažívá, až rána přijde k sobě, už žádného otrlého ředitele zemědělské společnosti, či předsedu družstva přece nerozhází. Vše bylo učiněno v souladu se zákonem, s ohledem na technologie a v „globále“ všechno dobře dopadlo. Krávy přežily a do týdne zase dojí. Stroje na mléko, na které jsou v podstatě krávy ve velkochovech degradovány, zase fungují, jak mají.

 

To, že při tomto způsobu myšlení a zacházení u nás krávy vydrží v průměru kolem dvou až tří let, ale hovoří samo za sebe. Je dostatečně známo, že by neměl být problém, aby kráva vydržela bez problémů deset let i více.

 

Se způsobem chovu dokreslujícím celkový přístup souvisí i údaje, které Státní veterinární správa při různých příležitostech zveřejnila, a to, že u chovatelů uhyne ročně přes 30 000 kusů starších než 24 měsíců a téměř na kus stejné množství činí nutné porážky.

 

Kdyby nebyla jiná možnost, jak rohy kravám z velkovýrobně technologických důvodů odstranit, dalo by se diskutovat o oprávněnosti „krvavého“ zákroku. Ale když už se velkochovatelé dovolávají možností daných v zákoně, asi by bylo vhodnější, aby si přečetli, že je možné s minimálními riziky zamezit již růstu rohů, a to u telat do osmi týdnů. Používá se zpravidla elektrokauter, kterým se naruší pučnice, z nichž by roh vyrůstal. Jistě, i tento úkon musí udělat osoba odborně způsobilá, ale asi lze těžko říci, že by tento zákrok byl dražší než uřezávání rohu a kosti s aplikací znecitlivujícího prostředku!

 

To by ale velkochovatel, kromě plánování dodaných kilogramů mléka do mlékárny musel ještě plánovat několikerou návštěvu odborníka s elektrokauterem, protože telata se rodí průběžně. Že by to nešlo?

Naši chovatelé skotu by si měli uvědomit, že i na pohodu chovaných zvířat se dnes hledí podstatně jinak než dříve. Welfare není prázdné slovo a i velkochovatelé musejí počítat s tím, že zákazník (nikoli spotřebitel) chce mléko a maso od pokud možno šťastných zvířat. Za taková lze asi těžko považovat zvířata, kterým se zcela zbytečně působí utrpení.

 

Změnit pohled na zemědělskou produkci a pochopit, že hospodářská zvířata nejsou jen stroje na maso a mléko, popřípadě na vejce, či jiné produkty, to opravdu není ani zdaleka jednoduché a dořešené.

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři

 




   
 
zapujcka





Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 


Internetoví partneři


 

TOPlist