Ochranazvířat.cz: Přeprava zvířat

Každoročně je přepravováno za různým účelem mnoho milionů zvířat po celém světě, často na velké vzdálenosti. Zatímco přeprava plemenných či zájmových zvířat, kterých se lidé vysoce cení, probíhá většinou bez problémů, nejhorším podmínkám jsou vystavena hospodářská zvířata přepravovaná na jatka či za účelem dalšího výkrmu. Hodnota jednotlivých zvířat je totiž v těchto případech nesrovnatelně nižší, a proto se chovatelům ani přepravcům nechce do péče o taková zvířata investovat. Důsledkem je to, že zvířata krutě doplácí na skutečnost, že je s nimi nakládáno jako s pouhým zbožím, a ztráty jsou běžnou součástí kalkulace takového podnikání.

Ačkoli některé země, včetně Evropské unie, mají zákony chránící do jisté míry zvířata při přepravě, většina zemí žádné takové předpisy nemá.

Nejzávažnější problémy při přepravě na velké vzdálenosti:

• Žízeň a hlad – přepravní prostředky nejsou vůbec vybaveny napáječkami a nevezou s sebou dostatečné zásoby krmiva nebo napájecí systém špatně funguje a zvířata se z různých důvodů k vodě a krmivu nedostanou, případně přepravci nezastavují ve stanicích odpočinku zřízených na území EU
• Přepravovaná zvířata jsou příliš mladá nebo nejsou v dobré kondici, což s sebou nese zvýšená zdravotní rizika a zhoršení jejich životní pohody (welfare)
• Přeplněnost přepravních prostředků vede ke stresu a zraněním zvířat, která mohou  končit smrtí
• Hrubé zacházení – zvířata jsou mu vystavována hlavně při nakládce a vykládce kvůli nevhodným či úplně chybějícím rampám a nevyškolenému personálu

Utrpení ovšem nekončí příjezdem na jatka, protože zvířata často musí na porážku ještě dlouho čekat, opět o hladu a žízni ve stísněných prostorech v cizím prostředí, a v mnohých zemích jsou nakonec zabita nehumánními metodami bez omráčení.

Příklady mezinárodního obchodu s hospodářskými zvířaty:

• Miliony zvířat jsou převáženy na porážku po celé Evropské unii. Každoročně je například přepraven asi jeden milion prasat z Nizozemí do Itálie a Španělska. Stovky tisíc ovcí a jehňat jsou vyváženy z Velké Británie do Řecka, Itálie a Španělska.
• Austrálie exportuje téměř 6 milionů ovcí ročně na Blízký východ. Cesta z domovských farem na místo porážky může trvat až 11 týdnů. Odhaduje se, že každoročně zahyne během těchto extrémně dlouhých cest 200 až 340 tisíc zvířat.
• Přibližně 100 000 koní je přepravováno ročně z východní Evropy (Polska, Litvy a Rumunska) na italská jatka.

Navrhovaná opatření

Ochranářské organizace po celém světě vedou již mnoho let kampaň za zastavení dlouhých transportů a věří, že hospodářská zvířata by měla být porážena co nejblíže od farem, kde jsou chována. Mnoho odborníků tento názor podporuje. V roce 2002 skupina veterinárních expertů EU vypracovala zprávu, v níž vyslovila závěr, že „přeprava by měla být vyloučena všude, kde je to možné, a cesty by měly být co nejkratší“. Ochránci zvířat jsou přesvědčeni, že všechny země světa by měly přijmout a zavést do praxe specifickou legislativu týkající se přepravy živých zvířat, včetně stanovení maximální doby přepravy zvířat na jatka či další výkrm. Ta by měla být pro savce 8 hodin (nebo 500 km) a pro drůbež 4 hodiny. Na delší vzdálenosti by se měly přepravovat pouze jatečně opracované trupy a zpracované masné výrobky. Transporty plemenných zvířat trvajících déle než 8 hodin by měly zajišťovat pouze speciálně vybavené dopravní prostředky s nucenou ventilací či klimatizací, přístrojem na měření teploty a vlhkosti vzduchu, s fungujícím napájecím systémem a dostatkem prostoru, aby všechna přepravovaná zvířata. Zároveň je nepřijatelné, aby státy dotovaly vývoz živých zvířat, jako se to dělo až  do konce roku 2005 v EU. Zastavení těchto dotací z peněz daňových poplatníků je velkým úspěchem kampaně.

Situace v ČR

Ačkoli ČR jako členský stát EU i Rady Evropy přijal veškerou odpovídající legislativu (viz přehled právních předpisů k ochraně a péči o pohodu zvířat), situace není vyhovující. Předpisy platné na našem území se stále ještě složitě zavádějí do praxe a kontroly nejsou dostatečně efektivní. Kromě vnitrostátního pohybu zvířat se bohužel i z České republiky každoročně vyvážejí tisíce zvířat na porážku do vzdálených zemí i mimo EU. Navíc přes naše území proudí transporty zvířat hlavně z Polska. Nejvíce kritizované jsou ty s koňmi, i když jejich počet se za poslední roky podařilo státním veterinářům podstatně snížit. Pravdou ale je, že množství koní poražených na italských jatkách se nezměnilo. Obáváme se tedy, že transporty koní z Polska volí jinou (a bohužel delší) trasu mimo naše území.

Je rozhodně chvályhodné, že Státní veterinární správa, jakožto kompetentní orgán, opakovaně vyslovila podporu stanovení 8 hodinového limitu pro přepravu zvířat na jatka či další výkrm, na půdě českého Parlamentu ani příslušných orgánů EU však tento názor aktivně neprosazuje. Opět zde naráží na jednoznačné ekonomické zájmy chovatelů a přepravců. Nicméně bychom rádi věřili, že v otázkách ochrany zvířat při přepravě jsou ochránci zvířat a orgány veterinární správy zajedno.

V každém případě celosvětová kampaň za zastavení krutých transportů zvířat neskončí, dokud nebudou přijata navržená opatření.