Velrybářství a utrpení zvířat

14.06.2006

Organizace na ochranu zvířat se zásadně staví proti lovu velryb. Vzhledem k tomu, že - jak uvádějí odborné zprávy - neexistuje žádný rychlý a humánní způsob zabíjení velryb na moři, odmítáme jejich lov, a to i v případě, že by byl praktikován způsobem, který by byl udržitelný pro populaci těchto živočichů.
 
Ve 20. století byly zabity dva miliony velkých velryb a některé druhy byly vyloveny téměř k vyhynutí. Používané metody zabíjení způsobovaly zvířatům rozsáhlé a prodlužované utrpení. Z obavy, že by některé druhy velryb mohly zcela vyhynout, bylo v roce 1986 vyhlášeno celosvětové moratorium na komerční lov velryb. Přes tento zákaz je každý rok zabito asi 1 400 velryb. Metody, které se používají, nedoznaly za posledních sto let žádných velkých změn.
 

Velryby spolu s delfíny a sviňuchami tvoří řád kytovců (Cetacea), který čítá více než 80 druhů. Mezi velké velryby patří například plejtvák obrovský, který je největším živočichem, který kdy na zemi žil (dosahuje délky 25 metrů). Velryby jsou savci, rodí živá mláďata, která sají mateřské mléko. Jsou teplokrevné a dýchají vzduch. Velryby se dožívají přibližně 40 let, ale například plejtvák myšok se může dožít až 90 let. Jsou to vysoce inteligentní a pospolitě žijící živočichové.

Lov velryb dnes
Mezinárodní velrybářská komise (IWC) je mezinárodním orgánem, který je pověřen regulací lovu velryb. Mezinárodní zákaz lovu velryb, odsouhlasený IWC, vstoupil v platnost v roce 1986, ale mezery, které tento zákaz má, umožnily, že je určité množství velryb stále loveno. Tak např. norští a japonští velrybáři zabijí v tomto roce přes 1 400 velryb pro tzv. „vědecké“ účely. Island obnovil lov velryb v roce 2003 a zabil přes 30 plejtváků malých kvůli tzv. „výzkumu“. Maso z velryb je vždy určeno pro lidskou spotřebu, ať už jde o komerční či vědecké účely lovu. Avšak způsoby zabíjení zdaleka neodpovídají standardům, které jsou stanoveny pro porážku hospodářských zvířat.

Velrybářství a welfare, způsoby zabíjení
V roce 1946, přirovnal Dr. Harry Lilllie, lékař na velrybářské lodi v Antarktidě, zabíjení velryby ke "koni, který by měl tři výbušné harpuny v břiše a těžce krváceje by táhl řeznický vůz ulicemi Londýna..." Řekl, že "sami velrybáři přiznávají, že kdyby velryby mohly řvát,  velrybářský průmysl by přestal existovat, protože by to nikdo nemohl vydržet."

Technologie zabíjení velryb se velmi málo změnila od 19. století, kdy byla vynalezena harpuna s granátem ve špičce. Při lovu je tato harpuna vystřelena z děla a má proniknout 30 cm hluboko do těla velryby, následně vybuchnout a způsobit jí těžký šok či poranění, které povede k smrti. Zvíře je pak vytaženo na velrybářskou loď za pomocí lana s háky na konci. Přestože se místo střelného prachu začaly používat mnohem silnější formy výbušnin, základní metoda zabíjení zůstala stejná více než 100 let.

I přes svoji ničivou sílu harpuna často velrybu okamžitě nezabije. Nedávné údaje ukazují, že při komerčním a vědeckém lovu velryb je průměrná doba, než nastane smrt, 2 až 3 minuty, a některé velryby zemřou až po více než jedné hodině. Nicméně i tato data mohou utrpení zabíjených velryb podceňovat - nedávné vědecké a veterinární zhodnocení došlo k závěru, že kritéria, podle kterých Mezinárodní velrybářská komise (IWC) určuje u velryb smrt nebo znecitlivění vůči bolesti,  jsou „nedostačující“.

Při použití těchto „nedostačujících“ kritérií Norsko podalo zprávu, že 80.7 % plejtváků malých, které v roce 2002 ulovilo, bylo usmrceno „okamžitě“. Japonsko uvedlo, že z plejtváků malých, kteří byli v letech 2002-2003 uloveni v Antarktidě, jich bylo 40.2% usmrceno „okamžitě“.

Jestliže první harpuna zvíře neusmrtí, použije se druhá harpuna jakožto náhradní způsob zabití. Nutnost často použít tuto náhradní metodu ukazuje na to, že současné způsoby zabíjení jsou málo efektivní. Různé faktory, jako je viditelnost na moři, stav moře, pohyby lodi a schopnost velrybáře zacílit, mohou totiž zásadně snížit šance, aby byla velryba zabita okamžitě, bez ohledu na to, jaká zbraň je k tomu použita.

„Zasažené a ztracené“ velryby
Někdy je velryba zasažena, ale není chycena - je "zasažená a ztracená", jak se to ve velrybářství nazývá. Tyto velryby mohou utrpět různá vnitřní poranění a krvácet. Mohou být tak těžce zraněné, že mají potíže s krmením nebo s rozmnožováním, anebo mohou v důsledku poranění rovnou zahynout.

Pronásledování
Velrybáři se musí dostat velmi blízko své oběti, aby mohli úspěšně zacílit. Velryby se ale nevyvinuly jako zvířata, která jsou oběťmi predátorů, a proto nejsou uzpůsobeny k tomu, aby byly pronásledovány. Např. při japonských lovech není vzácností, že pronásledování trvá 30 minut i déle. Už samotné pronásledování způsobuje velrybě fyziologický a psychologický stres, což může vést ke svalovému onemocnění způsobenému vyčerpáním. Vědci se domnívají, že tento stav sám o sobě může způsobit u velryby smrt.

Zhodnocení lovu velryb z hlediska jejich životní pohody
Stresující pronásledování, prodloužené umírání a „zasažená a ztracená“ zvířata představují obrovský problém pro životní pohodu velryb, jehož rozsah možná dosud není plně znám. Fyziologické přizpůsobení kytovců na mořské prostředí má velký dopad na jejich životní pohodu. Např. jejich schopnost potopit se a vydržet dlouhou dobu bez kyslíku nám ztěžuje odhad, kdy u nich skutečně nastala smrt. Velryby tedy mohou přežívat a trpět bolestí o mnoho déle, než uvádí IWC podle svých současných kritérií. To přináší naléhavou otázku - nejsou některé velryby ještě živé, když jsou vytaženy na palubu k rozřezání?

Velrybářství a Mezinárodní velrybářská komise (IWC)
Obtíže, které jsou spojeny se zabitím velkého, částečně ponořeného zvířete na moři, nutně dávají popud k velkým obavám o welfare velryb. Přesto zůstává problém životní pohody zvířat v rámci IWC povětšině přehlížen. Nyní se zdá, že se velrybářství vrací, a některé státy usilují o to, aby byl komerční lov velryb obnoven.


Globální kampaň
Globální koalice více než 140 organizací na ochranu zvířat z 57 zemí, vedená Světovou společností na ochranu zvířat (WSPA) usiluje o to, aby si svět uvědomil, že při diskusi o velrybářství nejde jen o problém zachování druhu a udržitelného přístupu k velrybí populaci, ale také o utrpení zvířat jako živých a cítících tvorů.

Cílem kampaně je zachovat do budoucnosti zákaz Mezinárodní velrybářské komise týkající se komerčního lovu velryb, a to kvůli obrovským problémům pro životní pohodu velryb, které s sebou velrybářství nutné přináší. Kampaň také usiluje o to, aby se IWC otázkou životní pohody a utrpení velryb začala vážně zabývat.

Informace o této kampani najdete na www.whalewatch.org.

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři
 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist