Příběh psa Bruta - i Váš pes Vás možná jednou takto zachrání

Příběh, který se může stát i Vám:

 

Jsem majitelkou psa rasy Tosa Inu. Pořídili jsme si ho spolu s přítelem jako štěňátko v červnu roku 2000. Na základě inzerátu v novinách jsme si pro něho jeli až do Havířova. Brutovi bylo tehdy teprve 10 týdnů a už vážil 10 kg.

 

Pořídit si do bytu psa bylo přáním především přítelovým. O této rase se totiž dočetl v nějakém časopise, a tak i výběr podléhal jeho přání. Neměla jsem s výchovou psa žádné zkušenosti, ale přesto veškerá starost o Bruta nakonec zůstala jen na mně.

 

V prvním roce života byl Brutus velmi nemocný. Měl snad všechny choroby, které pes může mít. V tu dobu, kdy jsem každý týden navštěvovala veterináře, jsem si uvědomila i fakt, že mít psa, a ještě k tomu molosse, je  velmi náročné také finančně. Jako moloss musel, a dodnes musí, mít nejen kvalitní krmení, ale také další potravinové doplňky pro podporu zdravého růstu. Dnes váží Brutus 69 kg.  Letos v březnu mu budou 4 roky a myslím, že je zdravý a ve velmi dobré kondici.

 

Abych z Bruta vychovala psa poslušného a hodného, snažila jsem se čerpat rady nejen z literatury, ale také od „pejskařů“ profesionálů. Zkusila jsem také tzv. cvičák. Avšak Tosa Inu není rasa, která se cvičí formou drezúry jako psi běžných ras, ale musí se vychovávat. Takže i na cvičáku jsme měli zajištěnou individuální výuku cvičitelem. Snažila jsem se Bruta tzv. "socializovat". To znamená od jeho malého věku chodit mezi pejsky i lidi. Zhruba do roka a půl byl k ostatním psům velmi přátelský a kamarádský, a to i přesto, že na něj velmi často nějaký pes zaútočil. Nejednalo se jen o velké či tzv. bojové psy. Bruta jako malého napadly snad všechny rasy, které u nás v parku znám. Útočili na něj kokršpanělé, retrívři, labradoři, vlčáci i pitbulové. Brutus se nikdy moc nebránil. Avšak v roce a půl nastal zlom, kdy Bruta napadl pes zezadu a kousl ho do stehna. Moloss dospívá zhruba kolem druhého roku, a tak v té době Brutus již procházel pubertou. Pro mě nastala velmi těžká doba. Během puberty se Brutus několikrát popral, poznal svou sílu a výhry mu posílily sebevědomí.  Musela jsem přistoupit k tvrdší výchově i těžším trestům. Asi po roce se Brutus zklidnil. K lidem je Brutus dodnes velmi přátelský a kamarádský, ale ke psům se chová dominantně. Výjimkou jsou feny.

 

Tosa Inu je pes hlídač. Zdálo se, že Brutík je k lidem přátelský až příliš. Měla jsem dojem, že kdyby snad došlo k útoku na mou osobu, Brutus snad ani nezareaguje. Avšak nedávno taková situace nastala a Brutus se zachoval přesně tak, jak se od hlídacího psa očekává. Byl leden a večer kolem osmé hodiny jsem šla s Brutíkem ven na procházku. Toho večera pršelo a venku téměř nikdo nebyl, a tak jsem Bruta pustila z vodítka, aby mohl volně vykonat své potřeby. Procházeli jsme se po okraji parku podél silnice, kde parkují auta a tenkrát tam parkoval i autobus. Brutus si odběhl nedaleko do roští a v tu chvíli se objevil menší chlapík s čepicí na hlavě. Nejspíš šel po silnici kolem autobusu a mého psa neviděl. Zeptal se mě, kolik je hodin. Přitom stál zády k Brutovi, který byl už na cestě ke mně, aby mohl člověka přivítat. Vytáhla jsem svůj mobilní telefon z kapsy, abych se podívala na přesný čas. V tu chvíli mi ten chlap chtěl mobil z ruky vytrhnout. Já jsem svůj telefon však držela pevně, ale on byl snad i na tuto situaci připraven a udeřil mě nějakou kovovou tyčí do hlavy. Brutus v momentě, kdy jsem obdržela ránu, na chlapíka zezadu skočil a začal ho mordovat. Ležela jsem na zemi a křičela na Bruta, aby ho nechal, protože jsem měla strach, že ho snad zabije. Připomínám, že má skoro 70 kg. Brutus mě po krátké chvíli poslechl a šel ke mně. Chlap se zvedl a utekl. Moc rychle neběžel, musel být totiž hrozně pohmožděný a příšerně vystrašený. Dnes mi celá tato historka přijde už komická až kuriózní. Díky Brutíkovi nemám z přepadení žádné psychické trauma, ale naopak mi přijde směšné, jak ten zloděj utíkal s nepořízenou. Jistě se z toho dodnes nevzpamatoval.

 

Jsem moc ráda, že mám svého Bruta a že je to Tosa Inu. Vím, že když se mu budu i nadále věnovat a budu mu dávat vše, co takový pes potřebuje, udržím si za to u něj věrnost a upřímnou lásku a on zabezpečí mou ochranu. Každý, kdo si pořídí psa, musí se o něj především řádně starat. Je jedno, jestli je to pes malý nebo velký či dokonce bojový. Každý pes potřebuje své, a když to dostane, nemá důvod být agresivní nebo bezdůvodně útočný. Vše záleží jen na lidech, jak svého psa vychovají a jak se o něho starají. Například „bojová“ plemena potřebují především hodně pohybu, a pokud požadovaný pohyb nemají, jsou plni negativní energie, kterou samozřejmě někde vybít musí. Vždy si dobře rozmyslete, jakého psa si pořídíte a nejdříve se poraďte s odborníkem. Mít psa je štěstí, ale když svou volbu přeceníte, může to znamenat jen trápení nejen pro vás, ale také pro pejska.

 

Pokud jste sami zažili nějaké dobrodružství se svým čtyřnohým, dvounohým, okřídleným  či jakýmkoli jiným přítelem, podělte se s námi o Váš příběh.

JAK MŮŽETE POMOCI?
Pomozte nám pomáhat
Platba PaySec
50 Kč
100 Kč
300 Kč
500 Kč
1 000 Kč
Partneři






Sponzoři
 




   

 

 
zapujcka



Partnerské organizace
 











spolecnost pro zvirata
 
Mediální partneři


 


 

 

 

Internetoví partneři


 

TOPlist